Tady je ukázka toho, o čem můžete psát.
Nestává se mi moc často, abych potkal nějakou celebritu. Vlastně mám na to spíš smůlu, ale jedním z faktorů bude možná i to, že nejsem z Prahy a v Praze nebydlím. V Praze je totiž, jak známo, hustota celebrit nejvyšší :)
No, ale věci se stávají nejčastěji právě tehdy, když je nečekáte. Byl jsem právě v té slavné Praze a jel jsem tramvají někam ke Smíchovu. Tramvaj nebyla moc plná, ale i tak jsem stál. Jsem mladý, tak mi to nevadí :)
Ujeli jsme asi dvě zastávky, když nastoupil starý bělovlasý pán a postavil se hned přede mne. Jak jsem se na něj podíval, byl mi povědomý. Vzpomněl jsem si na dokument, který běžel před časem v České televizi a byl právě o tomto pánovi. Pokud jste viděli některý z filmů o Vinnetouovi, náčelníku Apačů, znáte určitě i tohoto pána, i když možná jen podle hlasu. Ano, byl to herec Stanislav Fišer, který Vinnetoua nadaboval.
Jeli jsme asi tři zastávky a celou dobu jsem stál kousek od něj a pozoroval ho. Vzpomněl jsem si tam, že před časem prodělal nemoc hlasivek, která ho na čas úplně připravila o hlas, tedy o to, čím se jako herec živil. Stál jsem tam a pociťoval zvláštní úctu před člověkem, který něco prožil, něco dokázal a přitom ovlivnil celou generaci. Teď stál přede mnou a vypadalo to, že si ho nikdo jiný kromě mne nevšímá.
Ujeli jsme asi tři zastávky, on vystoupil a já jel dál, ale něco ve mně zůstalo. Ten pohled na bělovlasého starého herce s igelitkou v ruce mi připomněl, že pravé celebrity chodí mezi námi, a možná už si jich ani nevšímáme. A je to škoda.
A co vy? Potkali jste někoho známého? Napište o tom. Můžete sem do komentáře nebo napište vlastní článek. Je to váš příběh.
Tip: Knihy o Vinnetouovi
Související články
Pěkný článek. Je to smutné. Teď v televizi opakovali mé oblíbené indiánky, tak jsem si vzpomněla na herce Lexe Barkra, kamaráda Vinnetoua. V nějakém časáku jsem o něm četla, že zemřel v bídě a zapomění.
dobrá story
pěkný článek, děkuji
Milá Zdenulko, nechci se hádat, ale Lex BarkEr zemřel docela nečekaně a myslím, že v zapoMNĚní ani v bídě to nebylo. Nicméně, příběh hezký. Vinnetou a Old Shatterhand byli hrdiny mého dětství, často jsme si na Vinentoua za barákem hrávaly s kamarádkami. Já, protože jsem měla dlouhé černé vlasy, jsem hrávala právě Vinnetoua, Nšoči nebo Ribannu. Podle potřeby. Zajatci bývali připoutáni švihadlem ke kmeni staré třešně. Měla jsem takové plátěné texasky a tuším teplákovou bundu, na které mi moje máti našila třásně ze záclon. Ach jo, kdeže loňské sněhy jsou…
Vinnetou, to už je legenda, stejně tak jako pan Stanislav Fišer, který se hlasu náčelníka Apačů v českém znění zhostil skvěle. Když už jsem u Vinnetoua, který patří mezi mé oblíbené filmy, tak se musím zmínit, že jsem byl jednou na dovolené v Chorvatsku, kde jsem se zůčastnil celodenního výletu po nějakých ostrovech (už si nevzpomínám jakých) Zkrátka naše cesta nás zavedla až na ostrov na kterém se nachází ono známé Stříbrné jezero z první zfilmované Máyovky. V tom jsme se následně vykoupali a různě vyblbli. Už tehdy, cca před 8 roky jsem byl zarytým fanouškem Vinnetoua, ale s postupem času mi věc, že že jsem se koupal v tomhle známém jezeře přijde stále víc a víc dobrá. Bylo to prostě úžasné.
Koho jsem potkal známého? Můžu zmínit hokejového brankáře Dušana Salfického, který v současné době chytá v Plzni. Když jsem byl dítě, tak jsem se střetl s Bolkem Polívkou, což bylo super. Jednou na školním výletě jsme se dokonce setakli i se skokanem Jakubem Jandou…. Toť asi vše…