To jsou ale věci! To je něco. Jím a žiju zdravě víc než deset let. Přestala jsem kouřit před dvěma roky. Chodím hrát kuželky, ráda plavu. Tak v čem je problém? Uhádli jste. Mám nově zjištěnou cukrovku, zvýšený škodlivý cholesterol.
Připadám si, jako v televizní reklamě na LDL. (To je ze dvou druhů ten horší cholesterol.) Cože, já a zvýšený cholesterol ?! Osobní váhu sice nepovažuji za svého nepřítele, ale kontrola hmotnosti nepatří zrovna k nejoblíbenějším ranním rituálům. Proč taky? Poznám to na oblečení, třeba když nemůžu dopnout džíny, anebo mi řekne má švadlena, že čím jsem starší, tím mi u šití kalhot přidává víc a víc v pase.
Vím, že celý život bojuji s kily navíc a můj BMI se od hodnoty 25 vzdaluje. Bohužel jsem taky nedostala do vínku ideální genetické vlohy a tak se léta trápím sklonem k tloustnutí. Taky si musím otevřeně přiznat, že nepatřím k lidem, co si umějí poručit a také se poslechnout. Nemám pevnou vůli vždy odolat dobrotám, které pak ohrožují mou postavu. Asi mi v pozdním věku chybí motivace. Ale rozhodně nechci patřit k tlouštíkům, na něž je hrůza pohledět.
No, když se tak nad sebou zamýšlím, zatím tlustá nejsem. Tak akorát. Ale stojí mě to stále více úsilí si tento stav udržet, mít váhu pod kontrolou. Mám taky obavy ze zdravotních problémů. A proč si to nepřiznat, že se ráda parádím a na obměnu šatníku mi po úhradě životních nákladů peníze nestačí. Možná ještě hůř bych snášela opovrhování okolí…
V čem mám rezervy? Asi v nedostatku pravidelného pohybu, ale i spánku, v dodržování pitného režimu a zdravé životosprávy. Rušiteli mých dobrých předsevzetí zhubnout, jsou svátky, rodinné oslavy, prostě akce vedoucí k obžerství. To pak na sebe zuřím. Ne že bych si myslela, že bych bez smaženého řízku a houskových knedlících nemohla být. No jo, ale to až teď v padesáti pěti a plus při zjištění diabetu 2. typu a nařízení dodržovat glykemický jídelníček. Teprve teď si zakazuji nezřízené stolování, mlsání u televize nebo počítače, z oslav se omlouvám. Jo-jo efekt já důvěrně znám. Pryč s ním, fuj!
Taky mám jako každý člověk občas depku. To pak nemám šanci nadváhu odbourat trvale. Rajko Doleček radí: „Děvucho, nežer!“ Něco na tom bude. A jak jste na tom vy, přátelíčkové? Máte svou váhu pod kontrolou? Uspokojuje vás pohled do zrcadla? Sportujete pravidelně? Pokud odpovíte jednoznačně ANO, pak vám my churaví připíjíme na zdraví.
Zdraví tě moc Zdeňka.
www.zdenka56.webgarden.cz – Paráda Zdeňka
www.zdenka1132.webgadren.cz – Podzim života
www.zdenkaijana.webgarden.cz – Vítejte na webu chorvatština
www.kub.zde.sblog.cz – zdenulka58
Další články
Tak, Zdeni, mně je 50+3 a když dovolíš, zááákladní rada: Zásadně, ale naprosto zásadně nemít doma nic, co máš ráda. Žádný oplatek, čokoládku, brambůrky. NANEJVÝŠ dvoje bebéčka s jogurtem. Měřím zhruba 160m, vážím 57. Nesportuju, jsem naprostý levas, navíc jsem zjistila, že při sportu – na rozdíl od 99,9% lidstva – se mně vyplavují ne endorfiny, ale nějaké, nevím, jak to nazvat, antiendorfiny. Po výkonu nejsem vůbec šťastná, veselá a spokojená, ale vyčerpaná, utahaná a nasraná. Takže sport EE! Kouřím. Sice málo, ale kouřím. Nepiju. Tedy alkohol. Snad dvě velké štapmrle jägra za rok. No a váhu, tu teda pod kontrolou mám. Vím naprosto přesně, kde je. Pod skříní. Souhlasím s tebou – nač se vážit, když kalhoty buď nedopnu, nebo naopak plandají. Měj se a DRŽ se! Abstinující alkoholici to mají mnohem horší. Čauky!!