Minulý čtvrtek jsem se – zmasírován reklamou televize Prima – díval na pořad „Ano, šéfe!“, jehož hlavní „hvězdou“ je šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. Snad mi promine, že jsem ho do minulého týdne vůbec neznal, zato teď si myslím, že ho bude znát celý národ. Při listování internetem jsem našel několik článků o tomto novém pořadu a všechny se o pořadu vyjadřují velmi pozitivně. No, zajímavý začátek. Co mne však zaujalo víc je skutečnost, že pořad není původní, jak by se snad mohlo znát, ale je licencí původem britského pořadu Kitchen Nightmares, kterému již několik let propůjčuje tvář světový šéfkuchař Gordon Ramsay. Prima to příliš nezdůrazňuje, a je to možná dobře. Vyhne se tak srovnávání s originálem a to je v našich českých lokálních poměrech jen ku prospěchu. Abych to neprodlužoval. Aktivně jsem si našel pár dílů (díky za torrent!) a pustil se do koukání. Stačil jeden díl a byl jsem chycen. O co jde? V podstatě o to, co můžeme vidět v pořadu „Ano, šéfe!“. Gordon Ramsay přijede do restaurace, které se nedaří a ztrácí peníze, sleduje provoz, konfrontuje, tlačí až do krajností a změní image restaurace tak, že je připravena stát se špičkovým podnikem. Co je ale mnohem zajímavější, je právě jeho práce s lidmi. Klidně prohlásím, z toho co jsem viděl, že Gordon Ramsay je vynikající motivátor a mentor, který se nebojí vmést arogantním a sebejistým šéfům, kuchařům a manažerům, že se mýlí. A přestože to říká dost nevybíravým způsobem, vždy má pravdu. Stojí za ním mnohaleté zkušenosti z jeho vlastní praxe a skutečnost, že jeho restaurace po celém světě získávají nejprestižnější ocenění v oboru. (Jeden z šéfkuchařů prohlásil, že mít Gordona v kuchyni a nechat si od něj radit je jako být v pozici amatérského herce, kterému rolí radí Robert DeNiro).
Gordon Ramsay v pořadu Kitchen Nightmare
Chycen dějem sledoval jsem další a další díly pořadu, než mi to došlo. Pochopil jsem, proč je pořad tak populární. Je to o tom, že většina z nás si je vědomo skutečnosti, že i když děláme co můžeme, není to nikdy maximum, co dokážeme. Že děláme kompromisy stejně jako je dělají kuchaři, když místo čerstvých používají mražené suroviny nebo odfláknou úklid. Sice je to horší kvalita, ale je to rychlejší a snazší. Postupně tak slevujeme ze svých ideálů, s kterými jsme do práce přišli (pokud tedy vůbec nějaké byly :)). A je úžasné vidět, když přijde někdo, kdo vrátí věci tam, kde by měly správně být. Nehladí přitom naše ego a neříká nám, že nám rozumí, ale vynadá nám, seřvě nás a my bojujeme s ponížením, a teče z nás pot, jak bojujeme za se svojí pýchou, abychom nakonec stejně uznali, že ten dotyčný má pravdu.
Gordon Ramsey v pořadu Kitchen Nightmare
A to je i síla pořadu „Ano, šéfe!“ Všichni víme – včetně kuchařů – že v kuchyni musí být čisto jak na operačním sále. Že staré potraviny nemají v restauraci co dělat. A když přijde někdo, kdo má autoritu a zkušenosti a dokáže to znovu prosadit, voláme HURÁ! :) Kéž by se tento pořad stal inspirací pro další. Kéž by nějaký schopný, uznávaný a osvědčený manažer vždy na týden vstoupil do konkrétního státního úřadu a konfrontoval úředníky s tím, jakou práci odvádějí. Kéž by nějaký schopný, talentovaný kantor chodil do škol a konfrontoval ty učitele, kteří už dávno ztratili vášeň učit a znovu v nich probudil věnovat se dětem jako osobnostem, na kterých leží zodpovědnost za to, jak nám bude v dalších letech. Kéž by nějaký profesionální stavbyvedoucí strávil týden ve vybraných stavebních firmách, koukal jim pod ruce a vynadal pokaždé, když dělníci někde něco ošidí nebo udělají nepořádně. A tak dále, příladů by se našli desítky. Je mojí touhou, abychom měli dost takových mentorů, jako je Gordon Ramsay a jakým se může stát – ve svém oboru – i Zdeněk Pohlreich. Snad se stane naší národní vášní vařit v čistých kuchyních, krásných restauracích, z čerstvých potravin a s touhou ukázat to nejlepší. A kéž by se tato vášeň přenesla i do dalších oborů. Pak budeme zemí, kde je dobře i v době sebevětší krize. Ve čtvrtek se budu dívat zase.
Upoutávka na pořad Ano, šéfe!
Moc pěkně napsané, díky!
Dobrý článek, i když občas lehce zmatený.. ale rozumím ti a souhlasím.
Nemůžu si pomoct, ale personál, který byl v prvním dílu mi přijde jako zcela typický vzorek z průměrné české restaurace. A s takovým presonálem se úroveň zdejší gastronomie pozvednout prostě nemůže. To jedině že by tam Zdeněk Pohlreich nad nimi stál 24 hodin denně.
Milan, vynikajúco si vystihol podstatu :o)
ze by jednoducha kopie babicovych dobrot? To je jak bajlando vs konkurencni souteze na jinych televizich. Kopie uspechu
osobně si myslím, že tenhle komentář není dobrý ani jako reklamní komentářový odkaz… co je to za blábol? Ano, šéfe! není žádná kopie, ale pořad natočený v koupené licenci, jak je všude ve světě i u nás běžné. To už by spíš bylo férovější napsal, že právě Babicovi dobroty jsou neumělou kopií různých kuchařských i „rádobykuchařských“ show a přiživováním se na něčem, co na jiných stanicích mělo úspěch. Viděl jsem asi dva díly s panem Babicou a musím říct, že kdyby tam místo něj byla kterákoliv česká mamina, co vaří doma pro rodinu, kuchařský výsledek by byl pravděpodobně častokrát lepší. Je mi líto, ale s pořadem Ano, šéfe! se vařit karbanátky z šlichty nenaučíte, záměr pořadu je totiž úplně jinde, stačí se podívat aspoň na jeden díl, jinak není o čem diskutovat…
Lépe to napsat ani nejde. Jsi borec. Piš dál. Dobře se čteš. Mám to uloženo ve složce“Pěkně řečeno“ a to hovoří za všechno. Prima den!
Ano šéfe jsem viděl všechny díly (některé i 2-3*) a originální námět Kitchen nightmare jsem sledoval v originále taky (ne celý).
Podle mě je opravdu problém v tom si najít čas, chuť a zodpovědnost vést své podnikání na špičkové úrovni. Na mnoho věcí se člověk vykašle a nebo si řekne, že to není tak důležité, a ono opravdu záleží na maličkostech.
Ohledně toho pořadu základ je jistě mít čistou kuchyni, čerstvé suroviny a rozumně rozsáhlý (tedy spíš malý, než velký) jídelníček. Aby člověk mohl zachovat vysokou kvalitu a zbytečně mu to nebralo čas (misto 120 jídel mít 30 a z toho vařit třeba 2 a ty doporučovat…).
Když člověk viděl kuchaře, tak to je opravdu humáč, oni se i mnohdy bojí vyjít ven mezi lidi a nabídnout jim to nejlepší. Vždyť ideální není lístek se 100 jídly, ale to, když zajde kuchaž na trh či k místnímu řezníkovi, koupí to, co zrovna nejlépe vypadá, z toho uvaří a nebojí se to nabídnout lidem v restauraci.
Místo toho se tu vaří z blafů, vše je zmražené, zakonzervované, kuchyň je čístá, a navíc se tu lže. Nejen exoticky vymyšlenými názvy (a přitom o nich vědí lidé prd), a nebo i surovinami typu blaf s lanýžem, který lanýže nikdy neviděl…
Zajímavé seriály, opravdu stojí za to. Už jen proto, že člověk nahlédne zase do jiného podnikání.
Zdeněk Pohlreich je špička ve svém oboru,jeho pořad sleduji pravidelně a nemá chybu.To by asi člověk koukal,kdyby se mohl nejdříve podívat do kuchyně a pak podle toho si objednat nějakou tu „mňamku“.
Moc pěkný článek…..Jsem vyučená v tomto oboru tak to pochopím o čem je řeč.
Dnes se nevyplatí vařit hotová jídla protože směrnice HCCP jsou přísné.
Je to moc nevděčná práce….dřina,stát celý den na nohou a za pár šprdlíků. :-(
No, je to už rok a máme tu třetí řadu, Zdeněk Pohlreich je dobrej. Můžeme se jen těšit na další pořady. Myslíte, že bude 4. řada Ano, šéfe! ??