Měl jsem „namále“!
Co toto naše staré pořekadlo může mít za význam, jsem se měl možnost přesvědčit na vlastní kůži jedno odpoledne v Jedovnicích na známém rybníku Olšovci.
Jeden z mých kamarádů se stal tzv. „řádným členem“ Jachtařského oddílu Sp. ČKD Blansko a já, jako jeden z mála, jsem chápal jeho chuť se pochlubit a „předvést“. Vlastní loď si teprve stavěl, ale něco, jako „erární“, na níž se elévové učili tomuto zajímavému vodnímu sportu, si v loděnici půjčit směl. Mluvil do mne, až mne umluvil. Počasí nebylo nic moc, já si, s tátovým svolením, mohl auto R- 4CV půjčit, kdy bude volné, tak jsme vyrazili. 13 km je i v autě s obsahem „pouhých“ 750 ccm3 ujeto za pár minut a L. už mi cestou stačil udělat malou přednášku o tom, jak je to parádní, se prohánět po hladině čtyřicetihektarového rybníka.
Po přípravách v loděnici a spuštění jachty na hladinu foukal už docela silný vítr . L. moje námitky zavrhl s gesty suveréna a tak jsme oba oblečeni v tehdy moderních zvonových plátěných kalhotách, košili s rozhalenkou a s opánky na nohou vyrazili na zvlněnou hladinu rybníka. Já naprosto neznalý, on sice s výrazem „já na to mám“ , ale i já laik jsem ihned poznal, že jachtařské grífy zná jenom teoreticky. Plachta asi správně „nasměrovaná“, nabrala vítr a docela slušnou rychlost nabrala i jachta.
Strašpytel jsem nikdy nebyl, ale i když je rybník docela dlouhý a my jej měli přejetý skoro celý, myšlenka na koupel v jistě dost chladné vodě moc vábivá nebyla!
K mému, a nic bych za to nedal, i jeho údivu, provedl L. slušný obrat o téměř 180 °C plynule a jachta po vršcích vln doslova „letěla“. Byli jsme asi ve ¾ délky rybníka a asi jeho polovině na šířku, když přišel silný poryv větru. L. asi málo držel provaz od ráhna. Vím jen to, že jsem dostal pořádnou ránu do krku a poroučel se do vody!
Za jak dlouho jsem začal vnímat – netuším! Vyděsilo mne to, že cítím naprostý nedostatek kyslíku a navíc nějak ne a ne uvolnit nohy z husté trávy, co mi držela nohy, jako kleštěmi! Asi jsem v panice silněji kopl nohama a snad zvedl i ruce ?…
Vnímat jsem začal s hlavou na hladině. Pod bradou jsem cítil mužskou ruku a když jsem vyprskl vodu z úst, usmál se na mě asi 40tiletý pán . Zhluboka oddechoval a než mne pustil, stačil mi říct, že jsem měl velkou kliku, že byli s manželkou snad 20 m ode mne. Pod jeho i manželčiným dohledem, jsem pomalu na prsa doplaval ke břehu, kde na mě ihned hodili obě deky a pod nimi mne vlekli do tepla jejich chaty.
Tam do mne nalili nejméně litr teplého čaje a příjemná paní sušila u sporáku moje kalhoty a košili, zatímco já u sporáku seděl v půjčených teplácích mého zachránce. Doklady jsem měl naštěstí v autě. Peněženka a asi 900 Kč byly promáčené – dokonale. (Doma pak usušené peníze se mi podařilo vyměnit v bance, peněženka skončila v kontejneru a do nové putovaly i nové peníze).
Epizoda skončila tím, že mě ten, co mne z vody vytáhl, převezl na své lodi se závěsným motorem k loděnici, kde mne zoufalý L. uvítal, jako bych přišel z jiného světa (ono to vlastně nebylo až tak od věci).
Na jachtu už mne nikdy nelákal a co vím, tak se pokoušel tento sport provozovat asi 5 roků, pak o tom už ani nemluvil.
Autor: bubar
z webu Sedesatka.cz
Související články
Komentáře
Žádné komentáře k článku “Měl jsem namále!”
» Komentářový RSS