Opět nastaly Vánoce. Svátky radosti, klidu a míru. I když, ne tak celkem. Už začátek prosince naznačil, že tomu tak úplně není. Tramvaje byly přeplněné lidmi a obchodní domy by nejraději prodávaly nonstop. Vánoce jsou prostě skvělý business.
Já s přítelem jsme do tohohle koloběhu nákupů spadli také. Nejdřív jsme se snažili nakupovat systematicky a prakticky. Mamince kosmetiku, tátovi ponožky a spodky, bráchovi spacák… Všechno nám hezky časově i finančně vycházelo. Až se mi to zdálo podezřelé jednoduché. A můj ženský instinkt mě nezklamal.
22. prosince jsme si s přítelem večer otevřeli víno a zapnuli televizi. Najednou zazvonil telefon. Kája volá! Ano, přesně ten Kája, kterému se loni narodilo dítě. Přesně ten Kája, kterému jsme před měsícem slíbili, že ho 23. prosince navštívíme! Akorát, že jsme pro Káju a jeho rodinu neměli dárek. Já jsem začala mírně panikařit, na co můj přítel po chvilce přehlásil: „Já vím, co jim koupíme!“ Tehdy jsem se upokojila a čekala jsem, co řekne. „Koupíme jim sportovní batoh!“ Znělo to přijatelně. Oba totiž Káju známe – je to turista tělem i duší.
Na druhý den jsme hned ráno utíkali do obchodu a koupit batoh. Kája s rodinou nás už čekali. Rozbalili jsme dárky, vypili víno, snědli sušenky. Příjemně jsme se bavili, až se najednou Kájova manželka říká: „Kde je náš prcek?“ Kájův syn nebyl s námi v pokoji a nebylo ho ani slyšet si hrát. Okamžitě jsme ho začali hledat.
Po několika minutách volání, kdy už Kájovy a jeho ženě nebylo moc do řeči, jsme cosi zaslechli. Vycházelo to zpod stromečku. Z nového batohu. A hádejte, co to bylo. Kája junior jako první otestoval nový batoh. Jednoduše si tam vlezl a zkoumal, co to máma s tátou dostali. Usmíval se a žužlal sušenku, jak by se nic nestalo. Slzy strachu se změnily na slzy smíchu. „Tak tohle jsem opravdu pod vánočním stromečkem nečekal!“ prohlásil Kája. A věřte, že my také ne!
Související články
Komentáře
Žádné komentáře k článku “Co se skrylo pod stromečkem”
» Komentářový RSS