Česká televize začala vysílat druhou řadu seriálu Den D. Protože jsem již dříve sledoval britský Dragon’s Den a první řadu Dne D, těšil jsem se, co nového seriál přinese.
Jsou věci, kterými by se měli studenti ekonomických škol zabývat povinně. Podnikání Tomáše Bati, vznik a vývoj úspěšných firem jako jsou McDonald’s, Apple nebo Microsoft, ekonomická hra Cashflow a sledování pořadu Den D. :)
O první řadě si můžete přečíst v jiném článku zde. První změnou je obsazení týmu investorů. Ivana Pilného nahradil Michael Rostock, o němž se lze na oficiálním webu pořadu dočíst toto:
Je spolumajitelem pěti firem, jejichž roční obrat se pohybuje kolem 2 miliard korun. Patří mezi zakládající partnery poradenské společnosti Venture Investors Corporate Finance, která úspěšně působí po celém světě. Hovoří plynně česky, polsky, rusky a anglicky. Mezi ostatními investory působí neformálně, neobvykle a nebývale otevřeně. Pro své nekompromisní jednání si vysloužil přezdívku „Mistr Sorry“.
Když jsem před sledováním první série psal, že mi jména investorů neříkají vůbec nic, podobná situace platí i o Michaeli Rostockovi. Naneštěstí se v prvním díle příliš neprojevil, tahouny byli spíše Ondřej Bartoš a Marta Nováková. Uvidíme v dalších dílech.
Co se mi na nové sérii líbí, je oproti první řadě větší prostor věnovaný diskuzi investorů o prezentovaných nápadech. Nevím, zda to byl úmysl nebo výplň pořadu, ale za vynikající považuji debatu na samotném konci dílu, kdy se investoři dohadovali o tom, zda časopis Nápadník, který přišla prezentovat Jitka Sunkovská, lze provozovat ziskově nebo ne. Zazněly zde zajímavé myšlenky a i když Jitka Sunkovská investici od investorů nezískala, zdá se, že její šance na úspěšný byznys nejsou ztraceny. Pokud bychom mohli sledovat debaty investorů častěji, určitě by to přispělo k ještě většímu užitku z pořadu.
Trochu kontroverzní mi přišel první prezentovaný nápad, výroba mražených špízů a palačinek. Pominu teď boj Zdeňka Pohlreicha z pořadu Ano, šéfe! za to, aby se i ve školních jídelnách vařilo z čerstvých surovin, ale finanční poradenská firma, která se zabývá výrobou a distribucí jídla, nedává příliš smysl. Ze strany Tomia Okamury je investice 700.000 Kč buď úlet, nebo vidí něco, co ostatní ne. Snad se to někdy dozvíme. Zajímavé by totiž bylo vidět, jak se podařilo úspěšným žadatelům jejich byznys s pomocí investora rozvinout. Ale třeba se toho dočkáme ve zvláštním vydání Dne D. Doufejme.
Moje doporučení – pokud můžete, pořad sledujte. Jestliže máte alespoň trochu podnikatelského ducha, můžete se mnohé naučit. Od profesionálů v oboru a zdarma.
Další články:
Den D – oficiální stránky pořadu
Den D se blíží aneb Dragon’s Den po česku
Související články
Dobrý den,
velká škoda, že v pořadu už neúčinkuje sympatický, usměvavý pan Pilný, kterého nahradil alespoň pro mě krajně nesympatický pan Rostock:) Sorry ale tenhle pán mě přijde poněkud arogantní, pořád se zamyšleně mračící a snažící se působit jako ne „Mistr Sorry“ ale „Mistr Nesmlouvavej Borec a Týpek“;) Ale je to můj subjektivní názor samozřejmě, třeba se ostatním jeho výstup (nemyslím si, že by byl málo vidět jak psal autor článku, projevil se podle mě až až) a přístup líbil:)
Naprosto nechápu proč v první řadě a teď už i ve druhé kritizují investoři podnikatele co podnikají ve více než jednom oboru, zvláště když na to nejsou ti lidi sami, jakož tomu bylo v tomto díle (mražené špízy a zároveň poradenská činnost). Sami investoři jsou zároveň i podnikatelé a také někteří z nich nepodnikají pouze v jednom oboru – proč tedy například můj oblíbený p. Rostock je spolumajitelem 5 firem když sám všem radí aby se věnovali pouze jedné jediné věci??? Buď tedy sám není dobrý byznysmen, nebo se s ostatními investory (připomínám, že i investoři jsou zároveň podnikatelé) nad ostatní podnikatele povyšují?!?
Jinak musím naprosto souhlasit s autorem článku o tom, co by se mělo vyučovat na ekonomických školách, sám jednu takovou navštevuji a autorem zmíněná vize se mi moc líbila. Takový speciální předmět, který by nebyl jen o teorii jako drtivá většina vyučovaných předmětů, ale spíše o případech z praxe kde by byla shrnuta historie těch největších a nejvýznamnějších podniků a podnikatelů a možná by nebylo na škodu i uvést případy historických krachů nějakých velkých firem a příčiny proč se jim to podnikání zhroutilo, čeho se třeba měli vyvarovat… To samé zavádění ekonomických her – naprostý souhlas, prostě něco na tom škola hrou přece jen je, jen to umět použít.