Každoročně jezdíme s kamarádkami na filmové festivaly. A tak tomu bylo i tohle léto. Nastartovaly jsme auto a vyjely směr Uherské Hradiště. Počasí nám hrálo do karet, sluníčko a teplo, co může být lepší? Plné elánu jsme dorazili na místo a bez váhání jsme se vrhly na sestavování „filmového rozvrhu“ na příští tři dny.
V jedno odpoledne jsem se však jaksi od holek vzdálila. A v tu chvíli jsem to i olitovala. Jako naschvál začalo pršet a já, jak to už v létě bývá, jsem na sobě měla pouze tenké triko. Veškeré oblečení leželo na hotelu v kufru. Ukryla jsem se tedy s další skupinkou lidí pod střechou blízkého obchoďáku. Největší paradox byl, že v tom obchodě prodávaly ODĚVY. „Skvělý, ještě že mají zavřeno!“, pomyslela jsem si.
V tom momentu mě zaujalo ještě něco jiného. Pohledný mladík vedle mě si začal sundávat tričko. V duchu jsem se přežehnala, jestli to není exhibicionista. A on, on mi to tričko nabídnul, ať se ohřeju! V té chvíli jsem úplně oněměla. Teplé tričko, hezky voňavé. Jediné, nač jsem se zmohla, byl přihlouplý úsměv a slovíčka „moc děkuji“. No naštěstí ho to vůbec neodradilo a po 20 minutovém slejváku mě pozval na kafe.
Tehdy jsem děkovala sama sobě, že se občas dokážu tak krásně zatoulat. Když jsem to pak vyprávěla holkám, byly úplně nadšené. Smály se, že mi měl dát i kalhoty. Každopádně dnes jsou tomu čtyři roky, co jsme já a Honza spolu. To tričko nosíme do teď oba J. Já, když mi je zima a on, když si chce zavzpomínat na to, jak ulovil svou pampelišku.
Komentáře
Žádné komentáře k článku “Jak děvčata přichází k princům”
» Komentářový RSS