Byl poslední den v roce 2009. Vyšli jsme z budovy kde jsme slavili silvestra, směrem do centra města. Již při sledování ohňostroje jsem získával špatný pocit, neboť amatérští odpalovači rachejtlí šachovali s pyrotechnikou jako by to byla hračka! Jeden hlouček se zřejmě speciálně upravenými rachejtlemi, které ve vzduchu se mají rozleťet co nejdál při vystřelení do výšky cca 120 metrů. Tyto rachejtle ale vybuchovali již ve výšce okolo 30 metrů, kde byli hořlavé časti rachejtlí „vstřeleny“ mezi davy lidí. Nikdo naštěstí nebyl zraněn.
Ovšem, když jsme se vraceli zpět s přítelkyní zpět a procházeli jsme mlčky prázdné parkoviště v mlze, upozornila mě na plápolající světlo v dálce!
Nikdy jsem nebyl svědkem velkého požáru, ale dnes?! Sportovní hala, která leží hned vedle naší budovy je v plamenech?! Zkoumání a zaostřování plamenů v dálce a mlze mi zabralo nějakých 15 vteřin a už jsme běželi směrem k ohni…
Hlavou se mi hnalo, jestli moje bunda je méně hořlavá, než věci pod ní. Stále jsme se přibližovali a již jsme byli ujištěni, že naše budova v plamenech není, částečná úleva. Zbývalo 40 metrů od haly a já strnul. Na parkovišti u sportovní haly partička poloopilců pouštěla létající lampiony…
Z dálky větší než 100 metrů a v mlze to opravdu vypadalo jako požár v oknech, při běhu ještě více, neboť se mi zrak třásl… Avšak ulevilo se mi, že se nikdo neztranil.
Z tohoto příběhu plyne ponaučení: Pokud máte létající lampiony, ať vám létají vysoko a nelétají v mlze! :-)
Komentáře
Žádné komentáře k článku “Jak jsem mohl zachránit životy!”
» Komentářový RSS