Už od střední se s naší partou každoročně pořádáme společnou dovolenou. Prolezli jsme společně téměř celé Čechy i Slovensko. Loni padnul nápad zajet v zimě někam dál. Ať si užijeme sníh. Všechno to byl nápad našeho kamaráda Standy, ze kterého jsme ihned udělali hlavního organizátora. Zarezervoval nám tříhvězdičkový hotel na jihu Finska, zabezpečil letenky. Všichni jsme se nesmírně těšili. Kromě zajímavé krajiny nás lákal i fakt, že to bylo (kupodivu) finančně velmi výhodné.
Ještě před odchodem jsme se museli pečlivě sbalit, u čeho mi s radostí asistovala moje maminka. V dobré vůli mi přivezla i můj starý spacák. Že prý Finsko není Šumperk. :-) Sice jsem se z chuti zasmála, ale maminka mě přinutila si ho sebou vzít. I když mi bylo jasné, že ve tříhvězdičkovém hotelu mi bude na nic.
Nastal čas odjezdu. To bylo radosti! Letadlem jsme ve Finsku byly za chvilku. Pod Standovým vedením jsme se dopravili šťastně až k hotelu s třemi hvězdami. Když jsme tam dorazili, čekalo nás nemilé překvapení. Hotel sice tři hvězdy měl, ale jenom ve svém názvu. Byl to maličký penziónek, napůl plný lidmi. Standa jsi totiž špatně přečetl nabídku hotelu a také jeho kapacitu. A tak nám nezbývalo nic jiného, než se rozdělit do tří dvoulůžkových pokojů.
Tehdy jsem si řekla, že maminka měla pravdu! Nikdy nevíš, co se stane. :-) A tak jsem se zakuklila do svého starého spacáku a strávila jsem v něm všechny tři noci. Mám prostě štěstí. Dobří přátelé a dobrá maminka, to jsou hvězdy mého života!
Související články
Komentáře
Žádné komentáře k článku “Nejsou hvězdy jako hvězdy”
» Komentářový RSS