„Není nad zimní sporty,“ říká můj tatínek. Já jsem s ním však v mysli nesouhlasila. Za prvé, je vám zima a za druhé, když upadnete, tak to hrozně bolí a lehce nastydnete. Tuto teorii jsem tatínkovi mohla vykládat, kolik jsem chtěla. Stejně měl svojí hlavu!
Jeden víkend si táta pro nás připravil překvapení. A samozřejmě, sportovní! Dva dny na zimních bruslích. Čekala mne konference, a když jsem si představila ty modřiny na nohách koukající spod sukně, prošel mi mráz po zádech. Misi Bruslení se ale vyhnout nešlo, takže jsem si hezky oblékla několik vrstev a vyrazila jsem s celou rodinou na místní stadion.
Když jsem si zašněrovala zimní brusle a vstoupila jsem na led, hned mi bylo jasný, že budu víc nohama ve vzduchu, než na ledě. „Ještěže tady není mnoho lidí,“ pomyslela jsem si. No i přesto jsem se styděla, protože jsem věděla, co přijde.
Začala jsem zlehka a celkem mi to šlo. Ale to by nesměl přijít na led můj tatínek. Hezky mne potáhnul doprostřed a nutil mne k rychlobruslení. No, pokusila jsem se o to, ale v tom samém momentu jsem si lehla na led jak dlouhá, tak široká. Když jsem otevřela oči, stál nade mnou nějaký chlap. Nebyl to ale táta. Zaostřila jsem a byl to celkem příjemný pohled. „Můžu vám pomoct?“ zeptal se. Tak jsem neváhala a chytla jsem se ho jako kleště. V tu chvíli tátu nikde nebylo. Začala jsem proto bruslit s mým zachráncem. Moje rodina mne jenom z dálky pozorovala, ale ani je nenapadlo rušit nás.
Nakonec z toho bylo celkem příjemné odpoledne. Měla jsem modrý otisk na zadnici a také telefon na Petra. Kdo by to byl kdy řek, že se mi to bruslení bude nakonec i líbit. :-)
Komentáře
Žádné komentáře k článku “Jak jsem si oblíbila bruslení”
» Komentářový RSS