Minulý rok bylo mému otci 60 let. Pěkné kulaté výročí. Dlouho jsme vymýšleli, jaký dárek mu vybereme. Naším požadavkem bylo, aby to byl dárek, na který jen tak nezapomene. Dárky co vydrží celý život. Po několik návrzích, jako ponožky, svetr, hůl nebo papuče nás napadlo kouknout se na nabídky firem nabízející zážitky.
Předně bych měl upozornit, že náš táta není ten „akční typ“ – nevyhledává riziko ani adrenalin, je rád doma – má na to už svůj věk. Takže nabídky seskoku padákem, paintballu a podobných záležitostí jsme obešli oklikou. Po chvíli před námi svítila nabídka, kterou nešlo odmítnout. Vybrali jsme, objednali a těšili se, až uvidíme jak se bude tvářit. V Den D, jsme jeli jako na nákup, celá rodina. Jenže jsme cestou zahnuli úplně jinam a táta znervózněl. Za chvíli už jsme byli kousek od Prahy, na, dá se říci vojenském cvičišti, a na tátu čekala projížďka v terénním voze Hummer H2. Nejprve tomu nevěřil, ale jakmile se posadil do Hummeru, zamával nám, zabouchl dveře a odjel i s instruktorem.
Když z vozu vystoupil, oči mu svítily štěstím a spokojeností. Ještě dnes na tu projížďku vzpomíná. Jako malý kluk co dostal svůj první vysněný dárek – vzduchovku. Proto doporučuji firmu na zážitky – Allegria.
Související články
Komentáře
Žádné komentáře k článku “Jak jsem vybíral dárek pro tátu”
» Komentářový RSS