Stalo se mi... » anonym

Konečně vypadám jako správný fanoušek!

anonym — Thu, 27 Oct 2011 20:04:04 +0000

Strašně rád fandím svému oblíbenému klubu Philadelphia Flyers. Fandil jsem mu ještě než za něj začal hrát i náš superhokejista Jaromír Jágr. Občas si také koupím nějaké to tričko s logem Flyers, protože – přiznejme si to – v něm člověk vypadá prostě skvěle :) Když jsem pak zase o prázdninách hledal nějaké zajímavé tričko, našel jsem na nějakých stránkách odkaz i na nový e-shop SportFanatics.cz a padlo mi tam do oka tričko s velkým logem Flyers. Originál NHL licencované, dovoz z USA, dodací doba 4-6 týdnů. Objednal jsem si ho, protože bylo fakt pěkný a asi o 70 Kč levnější než u jiných prodejců, ale hlavně originální trička z USA něco vydrží, protože to není jako ty šunty prodávané u nás. Za cca tři týdny jsem dostal zprávu, že tričko přišlo a že mi ho posílají a za dva dny jsem měl na poště balíček na dobírku s krásným tričkem s logem Philadelphia Flyers. A protože jsem s ním velmi spokojen, píšu toto krásné poděkování obchodu SportFanatics.cz a přeju jim hodně úspěchů a hodně spokojených sportovních fanoušků.

Jirka Florian

Související články

Pojišťovny, povinné ručení a platba poškozenému

anonym — Wed, 15 Sep 2010 06:18:52 +0000

Před 16 dny mi naboural za barákem auto pan F. Koukám na to z okna. Koukám jak ujíždí… Okamžitě bylo poznat, že jeho styl jízdy není úplně v pořádku (skoro se nerozjel). Vybíhám ven, bohužel poznávací značku jsem neviděl.

Hned u vchodu potkám souseda, který mi značku sdělil, klika. Okamžitě vytáčím 158, několikrát sdělím, co se stalo (na každém oddělení kam mě přepojí). Po asi hodině dorazí policie na místo i s viníkem a vše se vyřeší, vše je naprosto jednoznačné! Dál to nebudu rozmazávat.

Pojišťovna (Kooperativa) se zdálo, že reaguje celkem rychle. V pondělí jsem dostal papír od policie, navečír volal do pojišťovny, nadiktoval, co se stalo a optal se, jak dlouho vše potrvá. Když se dozvěděli, že tam byla policie, tak řekli cca 10 dnů. Další den tu byl chlápek z Global Servis (myslím) a sepsal škody, den na to (hned po ránu) mi sdělil, kolik dostanu, a že to bude během 10 dnů na mém účtu.

Dnes jsem volal opět do pojišťovny a už to tak uspokojivě neznělo. „Viník nám nepotvrdil tuto nehodu a policie také ne“. Policie protokoly nedává, bylo sděleno v telefonátu s policií. Pojišťovna pošle viníkovy dopis, ale ten nic neznamená, sama slečna na lince mi řekla, „My naše klienty k ničemu nenutíme.“ Znamená to tedy, že počkat na rozhodnutí policie, respektive až na konec, až bude případ uzavřen.

Policie má sice ve všem jasno, protokol ale pojišťovně nedala (a nedá protože je nedává). Předá dál případ úřadům (nebo dokonce soudu pokud viník odmítl dát krev), ty mají 2 měsíce na svolání správního řízení (soud, to ani nemluvím, jak by se určitě táhl). Viník si pak může vzít čas na to aby se odvolal, pak se ještě nakonec odvolá atd. Peníze uvidím, až se to vše vyřeší.

Co s tím? Jako by nestačilo, že v ulici kde je 20Km/h jel mnohem více, jel pod vlivem alkoholu, narazil do stojícího auta zaparkovaného u kraje v protisměru, vůbec nebrzdil atd. On bude dělat problémy dále. Bohužel nemám telefonní číslo, ale nebydlí daleko, takže se bude konat návštěva.

Pojišťovna nic neurychluje, proč by, ona musí solit peníze (i když je v tomto případě bude nejspíš zpětně vymáhat u viníka) a navíc by musela být nepříjemná ke svému klientovi.

http://martinpetracek.com

Poznámka editora: nechcete se probírat nabídkami pojišťoven kvůli povinnému ruční a chcete ušetřit? Použijte jednoduchý porovnávač povinného ručení, který vám nabídky přehledně srovná, takže vybrat si tu nejlepší je jen otázka minut.

Související články

Jak jsem „ukázal“ talent…

anonym — Thu, 02 Sep 2010 20:39:08 +0000

Se svolením autora: Jakub Zapala, dne 30. srpen 2010 v 22:00

Nastal ten dlouho očekávaný den, na který jsem se systematicky připravoval. Cvičil jsem dlouhé hodiny, odkládal aktivity, které by šly přednostně před „fingerstyle hrou“ na kytaru a otravoval blízké a příbuzné repeticí kompletního repertoáru, kterým jsem chtěl oslnit porotu, předvést se a udělat show.

Přípravy na třetí kolo Talentmanie probíhaly podle plánu. Struny jsem natáhl večer před, naladil, znovu si projel tři nachystané skladby a s dobrým pocitem jsem v 01:40 nastavoval budík na sedmou hodinu.

Onen den (pondělí) ráno jsem chvíli sváděl klasický boj o to, zda-li opravdu vstanu a budu se účastnit castingu o postup do semifinále, které by bylo live (uaaaau!!) … no, boj jsem vyhrál a za nějakou chvíli jsem si to šinul k zámku v Miloticích, kde se celý ten tyjátr konal. Stěrače stíraly, teploměr ukazoval příjemných 12°C a já jen ve větrovce vystoupil daleko před zámkem. Myslel jsem si, jak mi čtvrt hodiny bude stačit. Kolona byla dobrých 300m, tak jsem popadl futrál a vyrazil…

První zděšení přišlo ve chvíli, když jsem se blížil k nádvoří. Bylo plné deštníků, shlukujících se k jedinému vchodu. (Uaaau podruhé). Místo deštníku vlasy a větrovka, místo kvalitní organizace zmatek, zácpa a otazníky nad hlavami návštěvníků. Z futrálu od kytary stékaly čůrky dešťové vody a já poprvé znervózněl. Ruce mi po nějaké chvíli mrzly tak, že s takovou tělesnou teplotou nezahraju ani kvalitní Ddur, natož náročnou skladbu bez sebemenšího pochybení!

Musel jsem se prostě předběhnout … využil jsem davové psychózy a šikovně se vecpal dopředu. Mlčky jsem postával, užívaje si dešťového osvěžení a občasného vodopádu z deštníků sousedů, kteří suše koukali z pod úkrytu.

Kupodivu netrvalo dlouho a nával se pomalu začal hnout. Jelikož jsem šikovný a úzký, efektivně jsem se davem proklouzával až k vytouženému stolečku s registrací. Dostal jsem nálepku se čtyřmístným číslem a nekvalitně natisklým logem, kterou jsem si hned nalepil na krásně vyžehlenou košili (díky mami ;]).

Byl jsem zmrzlý jak rybí prsty a mokrou bundu jsem si radši sundal. Naštěstí jsem byl jedním z prvních soutěžících a mohl si vybrat místo v zámecké restauraci, kde mi hodná paní dala horké kafe, po kterém se z apatického a prokřehlého Jakuba stal relativně normální pán s kytarou. Hned jsem jí vybalil, naladil a dal se do hraní. Bylo přeci 10.20 a na řadu jsem mohl jít vlastně kdykoliv…

Prostory zámku se plnily nejzvláštnějšími talenty. Po chvíli si ke mně přisedl mistr světa v „hakisáku“ jménem Vašek, šikovný brejkař Blázen a docela talentovaný zpěvák. Ovšem největší talent to dopoledne měla jistá babička, která doprovázela vnoučky v cestě za úspěchem. Šikovně do sebe hrkla tři deci Ferneta během několika minut. Prý jí byla zima ;]…

Do útrob restaurace se dostal hluk z reprobeden a radši jsem honem šel zjistit, co se děje. Dělo se to, že vyhnaly všechny účinkující ven na déšť a z balkónku si je sortovaly, protože údajně měli časový skluz. „A skupina XXX postupuje, bohužel YYY ne, nedá se nic dělat, porota tak rozhodla.“ A takhle se postupně rozřazovaly a vyřazovaly taneční skupiny ze začátku dne. Bez jediného vystoupení, protože Talentmania měla časový skluz a počasí se nevyvedlo tak, jak si pořadatelé přáli. . .vůbec jsem to nepochopil, ale asi se to tak stává.

Jak čas plynul, zima se mi dostávala střídavě pod nehty na rukou, střídavě mi mrzly nohy. Nic příjemného, pokud člověk očekává vystoupení před X stovkama lidí. Ve 12.30 oznámila produkce, že za chvíli příjde porota. Všechno bylo nachystané, už jen ta porota … ve 13.30 se objevila porota. Paráda. Show mohla konečně začít v plném proudu! (podotýkám, že do té doby se NIC nedělo!)

Začalo se vystupovat na zastřešeném pódiu. Po každé skupince několika (cca 5-ti) soutěžících se porota odebrala do útrob zámku a v průměru půl hodiny si dávala na čas. . .střídalo se vystupování a svolávání talentů na další vystoupení, přičemž nám dávali kusé informace o počtu vystoupení (250 vystoupení celkem), o tom, že to rozhodně dnes nemají šanci stihnout a další výmluvy.

Kolem 15.30 jsem zaslechl při svolávání účinkujících své jméno a do žil mi opět proudila krev plná adrenalinu a touženého očekávání. Šel jsem se honem rozehrát do klidu. Byla mi taková kosa, že to prostě nešlo a po chvilce jsem to zabalil, naladil kytaru a doufal, že to nějakým způsobem vyjde…místo melodické a náročné skladby jsem zvolil zábavné pojetí jazzového standardu „Blue Moon“ od Tommyho Emmanuela. . .

V 16.30 jsem byl maximálně připravený a už se trochu obával, že se něco pokazilo…porota zmizela…přestalo se vystupovat (všeho-všudy bylo okolo 20 vystoupení. Hlavně folklór, 2x Michael Jackson, trapný beatboxeři a ještě trapnější rappeři…)

V 17.30 jsem začal pomalu rezignovat, protože nikdo z produkce mi nebyl schopný říct, kdy půjdu na řadu. Protoa nikde…

V 18.00 jsem si odchytl pána, který rozdával lidem jakési obálky a kameraman točil lidi, jak si tyhle obálky rozdělávají…

V 18.06 jsem dostal obálku s mým jménem a pokyny: „V obálce je papírek. Pokud je zelený, postupuješ dál, pokud červený, bohužel – vypadáváš ze soutěže. Budem to zabírat na kameru, hezky to roztrhni a něco pěkného řekni o Talentmanii, nehledě na barvu papírku.“ … papírek ČERVENÝ (konec v soutěži), dovětky „Tak a teď jdi po těchhle schodech, otoč se a zamávej a pokračuj k východu“ ………

PROSÍM??? Vyhození ze soutěže BEZ MOŽNOSTI ukázat, jaký to vlastně mám talent???????? Prostě jen červený papírek a opravdu trapné rozloučení?? Žádné dovětky, zpětná vazba, možnost diskuze … ???? Tohle, že se honosí titulem „NEJLEPŠÍ ČESKOSLOVENSKÁ SOUTĚŽ“ ??? …

Za mě ANI OMYLEM …

Zabil jsem celý den čekáním na NIC. Nikdo nic nevěděl, nikdo neposkytl ŽÁDNÉ užitečné informace, organizačně to bylo pod bodem mrazu, … , jednoslovně OMYL!

…a to jsem na tom byl relativně dobře, jelikož je Hodonín 20km. Mnozí talenti ze Slovenska vstávali ve 3.30 ráno (!!!) a jeli takovou dálku jen proto, aby dostali „jejda“ obálku bez jakéhokoliv vysvětlení …

Rozhodně jsem nepřikrášloval situaci, která tam panovala, jen jsem chtěl poskytnout náhled těm, kteří do téhle soutěže (a třeba i do mě) vkládali naděje. . . ať vyhraje ten nejlepší :) . . .

Související články

Jak se stát bezdomovcem snadno a rychle

anonym — Fri, 23 Apr 2010 07:05:17 +0000

Není to zase tak složité. Stačí jen, když máte chuť pracovat a vydělávat si sám na sebe.

Máte-li na krku více křížků a důchod je ještě daleko, tak těch možností stejně mnoho nemáte. Pouštět se do nákladnějších nápadů vám věk a peníze nedovolí, ale taková trafika či stánek Ovoce-zelenina, to by se mohlo realizovat. Po Praze sem tam ještě nějaké ty stánky jsou a většinou jsou za babku.

I já měl před lety podobný nápad pracovat ve svém a na sebe. Městský úřad v pražských Modřanech mne i jiné zájemce vyzval, zda chceme investovat a popřípadě provozovat pevné stánky. Poté úřad vytipoval dané lokality, vybral dodavatele stánků a schválil sortiment zboží, které lze prodávat. Kolem se v té době, jak na běžícím pásu, privatizovaly samoobsluhy. Vedoucí těchto provozoven, a jiní úspěšní lidé, odkupovali za pár korun zboží v hodnotě milionů a samoobsluhy přeměňovali po určitém čase na úplně něco jiného. Lidé měli tehdy ještě peníze a nakupovali jako o závod. To mě přesvědčilo a zadlužil jsem se. Pořídil jsem si hned tři stánky a nabral zaměstnance. Poplatek tehdy činil 1,30 Kč za 1 m², ročně nějakých 500 Kč. Potud chvála. Byla vidět i snaha úředníků udělat nezištně něco pro občana.

S nástupem nových politiků se začal vývoj ubírat opačným směrem. Stoupla značně kriminalita, takže na zabezpečení provozoven byly vynakládány čím dál větší částky. Celkové náklady, tzn. přívod elektřiny, topení, vody a zhotovení odpadů, zvedly pořizovací ceny mnohdy přes 50 tisíc korun. S tím samozřejmě stouply veškeré náklady na provoz.

A co na to páni radní? Zvedli poplatky za tzv. zábor veřejného prostranství, postupně na likvidačních 20 Kč za m²/den, což je ročně 7500 Kč. Převážně se jedná o místa v zeleni či asfaltu, která nelze jinak využít. Je to více než za odkoupení pozemku do osobního vlastnictví. Samozřejmě tyto pozemky, i když byly geodeticky zaměřeny na naše náklady, později odmítli prodat. Tím z nás udělali své nevolníky, kteří nemohou odejít, i kdyby chtěli, a pomocí pokut a exekucí vydírají peníze. Pamatuji též vyhlášku hlavního města Prahy, která umožňovala vybírat 100 Kč za 1 m²/den, v přepočtu 36 500 Kč za rok. Za co vlastně, když vám nic nedali? Tehdy jsem dostal dopis z Městského úřadu Prahy 4, že pokud nezaplatím do 14 dnů, bude mi tento poplatek zvýšen na dvojnásobek.

Otázkou zůstává, zda se nedostanou do podobné situace všichni ti, kteří něco vlastní. Postupem času možná ano. Za 20 let vládnutí vyvolených nepřišli s ničím jiným než se stálým zdražováním a vymýšlením poplatků pomalu za vše. Nejsme my pokusní králíci, aby se odzkoušelo, kam až se dá zajít?

Jsou tady občané, kteří mají největší podíl na zadluženosti. Stále mají nějaké požadavky, chtěli by zdravotnictví, školství a jiné služby zadarmo. Je sice pravda, že si celý život musí platit, no a co? Vybudovat elitu národa též něco stojí a oni si už na ten svůj osud chudých pomalu zvykli. Je třeba jim ještě naložit na záda, aby byli nakonec rádi, když sem tam nějaký ten drobek spadne ze stolu. A aby se neřeklo, dá se pár zlatých padáků těm, co moc vyčnívají, a všem ostatním se přidá na odměnách, vždyť si to přece zaslouží. Lhát lidem tak, aby vás za to měli ještě rádi, dá fušku.

To je jen malý výčet trampot malého živnostníčka. Abych se mohl trápit i nadále, musím každý rok oběhnout čtyři instituce a poníženě poprosit o udělení výjimky na další rok. Záleží jen na dobré vůli úředníka, zda mi umožní živořit, samozřejmě za poplatek, i příští rok. Je to demokratické, protože na chudé musí být přísnost. Každý rok absolvují školení, jak v daných případech postupovat. Metoda biče a cukru je velice rozšířená, stejně jako věty typu »když na to nemáte peníze, tak nepodnikejte, odstěhujte se jinam« a ihned se zaštítí nějakou místní vyhláškou a svým nekompromisním způsobem ji uplatňují v praxi.

Není nic horšího, než když se přemnoží úředníci. Vzpomínám na devadesátá léta, kdy byli ještě milí a usměvaví. To nevěděli, na čem jsou. Syndrom moci razítka nabývá opět na významu. Bylo by nekonečné vyjmenovávat všechny ty křivdy za celá léta podnikání, ponižování, šikana, vydírání lidmi, kteří sami by měli bdít nad dodržováním zákona, arogance moci, se kterou s vámi někteří jednají atd. Tohle asi nebyl záměr lidí, kteří v mrazu cinkali klíči a hltali všechny ty nesmyslné řeči, jak se nám povede za pár let lépe. Tito táboroví řečníci dostali ve volbách plnou důvěru, a jak to dopadlo, si každý až do dnešních dnů může ověřit sám na sobě. Lež a nevraživost mezi lidmi opět zvítězila.

Přicházíme do třetí etapy postupného vývoje každé nepovedené revoluce a to je »bestialita«. Sociální nůžky se rozevřou naplno. Exekuce i jiné podobné nástroje kapitalismu vyprodukují desetitisíce nových bezdomovců. Naštěstí tuhé zimy zredukují tyto stavy na únosnou mez. Tolik nových mostů se zase stavět nebude. A jako protiklad úspěšní a bohatí, vymykající se všem poplatným zákonům, budou plýtvat a rozhazovat z peněz, které ti pracovití nashromáždili. Stačí se podívat ve svém okolí, jak rychle mizí veřejné finance. Pokud si ti samí pojistí nedotknutelnost novými volbami, běda nám!

Nezapomínej, občane, a otevři oči. Tak, jak jsou na tom malí živnostníci, můžeš být i ty. Potlač svoji lenost přemýšlet a uvážlivě vol. Krásné sliby, že po volbách budou ti, co je královsky platíme, konečně pracovat a hospodařit, je utopie. Také ony populistické sliby, že za vás bude nějaký bohatý bojovat, též pusťte k vodě, proč by to dělal, když si právě v tomto marasmu nadělal pěkné peníze. Rozum do hrsti, chce to změnu za každou cenu.

Občane, nyní ty rozhodneš, kam vykročíme. Máš možnost se anonymně a svobodně rozhodnout. Ne vždy měli Češi takovou možnost, a přesto vydrželi. Podívejte se na své děti nebo vnuky, jaký život byste jim svou lhostejností připravili, kdybyste nešli volit, nebo stále volili to samé zlo. Nezapomeňte, letos jsou troje volby a všechny důležité. Senát mohou zrušit pouze senátoři! Komunální politici budou vše přenášet do praxe a vybírat některé daně a hlavně poplatky. Mohlo by se vám též stát, že si poslechnete větu »ale my si můžeme dělat, co chceme«. V tomto národě je dost slušných a schopných lidí, kteří dokážou vychýlit kormidlo dějin jiným, lepším směrem. Musí však mít možnost to dokázat.

Občané, také jste »v pohodě«, nebo makáte 12 hodin denně, abyste uživili sebe a svoji rodinu? Počítáte každou položku, kterou vydáte, a hlava vám jde ze všeho kolem? Tak rozum do hrsti. Záleží jen a jen na vás. Dejte šanci novým myšlenkám a lidem, popřípadě se zapojte sami. Nenechme si zpustošit a rozkrást tuto krásnou zemi. Za všechny poctivé lidi, kterým není osud této země lhostejný, jeden drobný podnikatel, živnostník.

Související články

Pohádka nejen pro sociální demokraty

anonym — Fri, 23 Apr 2010 06:45:51 +0000

Milé děti a neznalí, ale i naivní socialističtí jedinci, dnes si povíme něco o sociálním daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně.

Takže:
- první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic.
- pátý zaplatil 10 korun,
- šestý 30 korun,
- sedmý 70 korun,
- osmý 120 korun,
- devátý 180 korun
- ..a desátý, ten nejbohatší, 590 korun.

Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1 000, protože jsou to stálí zákazníci.

To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat.

Vyšlo mu toto:
- Pátý pán už nebude muset platit nic – stejně jako první čtyři, takže 100%
úspora.
- Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %.
- Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %.
- Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %.
- Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %.
- Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %.

Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo. Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal.

„Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pán, ukázal na
desátého, nejbohatšího, a pokračoval: „A tenhleten dostane hned 100!“

„To je pravda!“, křičel pátý pán, „Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát
víc!“.

„Opravdu!“, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?!“

Rozkřičeli se i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic?
Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!“

A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc:

Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli.

A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém.

Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejmíň ti nejbohatší.

Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho
stolu neobjeví.

Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací.

Hádanka jako prémie:

Proč mají spolu ČSSD a KSČM nejvíc hlasů?

Odpověď:

Protože jejich voliči reprezentují především pány č.1-5.

Prosím, šiřte tento text dále!

Související články

Názor jednotlivce

anonym — Thu, 25 Mar 2010 09:01:29 +0000

Dobrý den, předem bych chtěl říci že vycházím pouze ze své vlastní zkušenosti a z úsudku svého zdravého rozumu.. Před zhruba půl rokem jsem se přidal k politické straně ČSSD a stal se jejím řádným členem. První dojem na tuto stranu nebyl zas tak zlý, podpora mladých ve straně a podpora ze strany starších, se slovy „kluci my tu věčně nebudeme, vás mladých je potřeba“. Po pár návštěvách schůzí ČSSD jsem byl ale nemile překvapen co se dá vše udělat pro růst jednotlivce a jak vlastně taková strana v podstatě funguje. Nemám v plánu ani chuť někoho tu zostudit nebo hanobit proto nebudu udávat jednotlivce. Můj jediný a hlavní důvod proč ztrácím svůj čas s psaním tohoto textu je abych informoval širokou veřejnost o tom že politická strana ČSSD v žádném případě nebojuje za lidi nebo za stát všeobecně, ale jedná se pouze o boj za prosazení jednotlivců.. Této straně nechybí jen čest, úcta, tradice a smysl pro kreativitu, ale hlavně zdravý rozum, který valnou většinu členů této „politické strany“ obchází velkým obloukem. Za celou dobu působení ve straně jsem se nesetkal z ambiciózním člověkem se zdravým rozumem a smyslem pro správné vedení státu. Je mi 23 let jsem podnikatel a student a miluji ČR, ale i přesto během 3 týdnů odjíždím na střední východ nejen za prací, ale také najít komunitu lidí kteří stále dokáží ctít své tradice, mají úctu a dokáží se radovat z maličkostí co jim svět nabízí. Naše republika se bojí lidí jako sem já, kteří chtějí žít svobodně.. Jelikož jsem zjistit se silným zármutkem že se situací v naší krásné republice se nedá celkem nic dělat, díky obrovskému nárůstu státního dluhu a silné podpoře v posílení policejních složek a propojení korporací se státními činiteli “ ČEZ “ a mnoho dalších.

Na závěr bych chtěl říci, pokud to česká arogantní a lehce pesimistická nátura dokáže zkousnout názor mladého člověka, že nežijeme v demokratickém státě za který většina z českých občanů bojovala, toto je pouze DEMO „Shareware“ demokracie kterou si představuji já! Moc děkuji za pozornost a zároveň přeji aby každý občan ČR u nastávajících voleb nezvolil ani jednu z kandidujících stran a trochu o tom popřemýšlel..