Nastal ten dlouho očekávaný den, na který jsem se systematicky připravoval. Cvičil jsem dlouhé hodiny, odkládal aktivity, které by šly přednostně před „fingerstyle hrou“ na kytaru a otravoval blízké a příbuzné repeticí kompletního repertoáru, kterým jsem chtěl oslnit porotu, předvést se a udělat show.

Přípravy na třetí kolo Talentmanie probíhaly podle plánu. Struny jsem natáhl večer před, naladil, znovu si projel tři nachystané skladby a s dobrým pocitem jsem v 01:40 nastavoval budík na sedmou hodinu.

Onen den (pondělí) ráno jsem chvíli sváděl klasický boj o to, zda-li opravdu vstanu a budu se účastnit castingu o postup do semifinále, které by bylo live (uaaaau!!) … no, boj jsem vyhrál a za nějakou chvíli jsem si to šinul k zámku v Miloticích, kde se celý ten tyjátr konal. Stěrače stíraly, teploměr ukazoval příjemných 12°C a já jen ve větrovce vystoupil daleko před zámkem. Myslel jsem si, jak mi čtvrt hodiny bude stačit. Kolona byla dobrých 300m, tak jsem popadl futrál a vyrazil…

První zděšení přišlo ve chvíli, když jsem se blížil k nádvoří. Bylo plné deštníků, shlukujících se k jedinému vchodu. (Uaaau podruhé). Místo deštníku vlasy a větrovka, místo kvalitní organizace zmatek, zácpa a otazníky nad hlavami návštěvníků. Z futrálu od kytary stékaly čůrky dešťové vody a já poprvé znervózněl. Ruce mi po nějaké chvíli mrzly tak, že s takovou tělesnou teplotou nezahraju ani kvalitní Ddur, natož náročnou skladbu bez sebemenšího pochybení!

Musel jsem se prostě předběhnout … využil jsem davové psychózy a šikovně se vecpal dopředu. Mlčky jsem postával, užívaje si dešťového osvěžení a občasného vodopádu z deštníků sousedů, kteří suše koukali z pod úkrytu.

Kupodivu netrvalo dlouho a nával se pomalu začal hnout. Jelikož jsem šikovný a úzký, efektivně jsem se davem proklouzával až k vytouženému stolečku s registrací. Dostal jsem nálepku se čtyřmístným číslem a nekvalitně natisklým logem, kterou jsem si hned nalepil na krásně vyžehlenou košili (díky mami ;]).

Byl jsem zmrzlý jak rybí prsty a mokrou bundu jsem si radši sundal. Naštěstí jsem byl jedním z prvních soutěžících a mohl si vybrat místo v zámecké restauraci, kde mi hodná paní dala horké kafe, po kterém se z apatického a prokřehlého Jakuba stal relativně normální pán s kytarou. Hned jsem jí vybalil, naladil a dal se do hraní. Bylo přeci 10.20 a na řadu jsem mohl jít vlastně kdykoliv…

Prostory zámku se plnily nejzvláštnějšími talenty. Po chvíli si ke mně přisedl mistr světa v „hakisáku“ jménem Vašek, šikovný brejkař Blázen a docela talentovaný zpěvák. Ovšem největší talent to dopoledne měla jistá babička, která doprovázela vnoučky v cestě za úspěchem. Šikovně do sebe hrkla tři deci Ferneta během několika minut. Prý jí byla zima ;]…

Do útrob restaurace se dostal hluk z reprobeden a radši jsem honem šel zjistit, co se děje. Dělo se to, že vyhnaly všechny účinkující ven na déšť a z balkónku si je sortovaly, protože údajně měli časový skluz. „A skupina XXX postupuje, bohužel YYY ne, nedá se nic dělat, porota tak rozhodla.“ A takhle se postupně rozřazovaly a vyřazovaly taneční skupiny ze začátku dne. Bez jediného vystoupení, protože Talentmania měla časový skluz a počasí se nevyvedlo tak, jak si pořadatelé přáli. . .vůbec jsem to nepochopil, ale asi se to tak stává.

Jak čas plynul, zima se mi dostávala střídavě pod nehty na rukou, střídavě mi mrzly nohy. Nic příjemného, pokud člověk očekává vystoupení před X stovkama lidí. Ve 12.30 oznámila produkce, že za chvíli příjde porota. Všechno bylo nachystané, už jen ta porota … ve 13.30 se objevila porota. Paráda. Show mohla konečně začít v plném proudu! (podotýkám, že do té doby se NIC nedělo!)

Začalo se vystupovat na zastřešeném pódiu. Po každé skupince několika (cca 5-ti) soutěžících se porota odebrala do útrob zámku a v průměru půl hodiny si dávala na čas. . .střídalo se vystupování a svolávání talentů na další vystoupení, přičemž nám dávali kusé informace o počtu vystoupení (250 vystoupení celkem), o tom, že to rozhodně dnes nemají šanci stihnout a další výmluvy.

Kolem 15.30 jsem zaslechl při svolávání účinkujících své jméno a do žil mi opět proudila krev plná adrenalinu a touženého očekávání. Šel jsem se honem rozehrát do klidu. Byla mi taková kosa, že to prostě nešlo a po chvilce jsem to zabalil, naladil kytaru a doufal, že to nějakým způsobem vyjde…místo melodické a náročné skladby jsem zvolil zábavné pojetí jazzového standardu „Blue Moon“ od Tommyho Emmanuela. . .

V 16.30 jsem byl maximálně připravený a už se trochu obával, že se něco pokazilo…porota zmizela…přestalo se vystupovat (všeho-všudy bylo okolo 20 vystoupení. Hlavně folklór, 2x Michael Jackson, trapný beatboxeři a ještě trapnější rappeři…)

V 17.30 jsem začal pomalu rezignovat, protože nikdo z produkce mi nebyl schopný říct, kdy půjdu na řadu. Protoa nikde…

V 18.00 jsem si odchytl pána, který rozdával lidem jakési obálky a kameraman točil lidi, jak si tyhle obálky rozdělávají…

V 18.06 jsem dostal obálku s mým jménem a pokyny: „V obálce je papírek. Pokud je zelený, postupuješ dál, pokud červený, bohužel – vypadáváš ze soutěže. Budem to zabírat na kameru, hezky to roztrhni a něco pěkného řekni o Talentmanii, nehledě na barvu papírku.“ … papírek ČERVENÝ (konec v soutěži), dovětky „Tak a teď jdi po těchhle schodech, otoč se a zamávej a pokračuj k východu“ ………

PROSÍM??? Vyhození ze soutěže BEZ MOŽNOSTI ukázat, jaký to vlastně mám talent???????? Prostě jen červený papírek a opravdu trapné rozloučení?? Žádné dovětky, zpětná vazba, možnost diskuze … ???? Tohle, že se honosí titulem „NEJLEPŠÍ ČESKOSLOVENSKÁ SOUTĚŽ“ ??? …

Za mě ANI OMYLEM …

Zabil jsem celý den čekáním na NIC. Nikdo nic nevěděl, nikdo neposkytl ŽÁDNÉ užitečné informace, organizačně to bylo pod bodem mrazu, … , jednoslovně OMYL!

…a to jsem na tom byl relativně dobře, jelikož je Hodonín 20km. Mnozí talenti ze Slovenska vstávali ve 3.30 ráno (!!!) a jeli takovou dálku jen proto, aby dostali „jejda“ obálku bez jakéhokoliv vysvětlení …

Rozhodně jsem nepřikrášloval situaci, která tam panovala, jen jsem chtěl poskytnout náhled těm, kteří do téhle soutěže (a třeba i do mě) vkládali naděje. . . ať vyhraje ten nejlepší :) . . .

Související články

• Letenky do Osla ZDARMA!
• Jak jsem vyhrál SMS soutěž
• Sluchátka dohrála
• Šum svistu přivolal na písecké náměstí UFO

Docela věřím tomu, že si myslíte, jak těžké je natočit 3D film. Možná byste se dokonce vsadili, že to amatér nemůže zvládnout. Vždyť ani všichni profesionální filmaři ještě netočí své filmy ve 3D! Mě 3D fascinovalo vždy – a 3D video (skutečný celovečerní film to bohužel není) jsem už natočil. Jediné, co člověk potřebuje, jsou dvě kamery – nebo dva fotoaparáty, schopné natáčet video.

A jaký je další postup? Postavíte dvě kamery nebo fotoaparáty vedle sebe, zapnete nahrávání a řeknete svým hercům, aby začali hrát. A co pak? Jak vytvořit skutečný 3D film? A jak ho promítat, nebo jak nahrát 3D film na YouTube? Stačí použít ten správný software.

Potřebujete vědět více a nechcete číst složité návody? Zkuste tento video-návod: Jak natáčet 3D video a 3D filmy. Vše je tam vysvětleno, vše je ukázáno do nejmenších detailů. A dozvíte se, že vám opravdu stačí dva fotoaparáty, počítač, program VirtualDub (zdarma) a program 3DJournal (ten je velmi levný).

Natáčení 3D filmů má svá jednoduchá pravidla. Existuje třeba orientační pravidlo, že kamera nesmí být ke scéně blíže než na 2 metry. Profesionálové vám také budou radit, že někdy musí kamery mířit na hlavního hrdinu, jindy jen do dáli. Pro první filmy ale nebudete žádné složité rady potřebovat. Natáčet 3D filmy je prostě velmi snadné – a teprve v budoucnosti můžete své 3D filmy zdokonalovat.

Rozhodně tedy není pravda, že 3D video může natáčet jen profesionál. Mám s tím svou zkušenost. A třeba tady je nějaké 3D video k vidění – samozřejmě zdarma. I YouTube už podporuje nahrávání 3D filmů. I vy můžete své 3D video na YouTube nahrát. Je to snadné. Mnoho užitečných rad k natáčení 3D filmů najdete na stránkách 3DJournal.com.

Související články

• Tenkrát nás voda pěkně odřízla
• Chce se mi brečet z dnešní techniky!

Pak jsem, úplně náhodou, narazila na portál Akční letenky.cz. Zpočátku jsem byla docela nedůvěřivá. Ale pak jsem si všimla, že zde inzerují levné letenky z Prahy a taky z Brna a letenky z Ostravy. Přemýšlela jsem, jestli si za to markují nějakou provizi, ale zjistila jsem že ne. Je to jen informační služba, takže člověk zjistí co a jak – kde jsou jaké akční letenky a za kolik a co se kde děje. Našla jsem si tak letenky do Londýna, tuším, že to zrovna byly Ryanair letenky, co jsem si koupila. Odlet z Letiště Brno (z Brna přitom skoro nic nelítá).  Díky stránkám Akční letenky.cz jsem si našla, co jsem potřebovala, a měly jsme s Kristýnkou bezva výlet.

Související články

• Jak jsem navštívila Paříž
• Letenky do Osla ZDARMA!
• Akční letenky nabízí servery ale i Facebook
• Propadnou mi letenky do Londýna kvůli stávkám?
• Letenky do Barcelony za 20 Euro
• Jak jsem našla opravdu levné letenky do Londýna
• Předvánoční trhy – aneb kam si zajet než budou Vánoce
• Bláznivý Cestopis
• Můj nejlepší zážitek v životě? Práce v Anglii.
• Nečekaný návštěvník

Jaké že triky a nástrahy na nás číhají při návštěvě tohoto německého giganta? Chcete snad vědět jaké druhy klacků nám házejí pod nohy ti, kteří by měli mít na mysli „náš zákazník, náš pán“? Toto známé přísloví by se dalo do dnešní doby převést asi jako „náš zákazník, dem ho voškubat a nasrat co nejvíc“!

Jdete kolem výše nejmenovaného obchodního řetězce a už zdálky slyšíte známou melodii, která Vám jakoby do ucha šeptá „máš-li prachy, padej dovnitř, šmejde, nemáš-li je, ztrať se“. Vy nedokážete vzdorovat této magické melodii a vstoupíte dovnitř, aniž byste tušili, že jste právě byli uneseni ďábelsky promyšlenými tóny – pokud tedy s sebou máte peněženku. Tato melodie má v sobě dokonce i schovaný tzv. filtr skrblíků, který spolehlivě odfiltruje každého, kdo zrovna není při penězích. Vstup do této otřesně vypdající budovy bychom tedy už vysvětlený měli. Co nás ale vede k tomu koupit kromě másla ještě nějakých těch pár kremrolí navíc?

Jistě mnozí z vás přemýšlíte o aplikovatelnosti mého předělaného přísloví. Ukážeme si to na jednoduchých příkladech. Nyní si rozebereme pasáž „nasrat co nejvíc“ a následně se vrhneme na pasáž „dem ho voškubat“. Obchodníci dlouho přemýšleli čím Vás asi tak nejvíc naštvou a tady je seznam, který se mi podařilo ukrást z rukou nejvyšších:

1. Poznámka: Nákupní košíky si budou muset lidé dočasně pronajmout.
Efekt: Nic nenasere víc, než když si zákazník bude muset jít rozměnit své velké bankovky až k pokladně a zase zpět.
Výsledek: víc nasranejch zákazníků

2. Poznámka: Více pokladen netřeba otvírat.
Efekt: Ušetříme peníze za ty břídily, za kasou, nasereme více zákazníků, ti šmejdi, kteří nechtějí utrácet aspoň budou muset déle čekat.
Výsledek: víc nasranejch zákazníků

3.  Poznámka: Potraviny, které se nakupují nejvíce umístíme do regálů střídavě nahoru a dolů. Doprostřed umístíme ty nejméně prodávané věci.
Efekt: Ti šmejdi, kteří chtějí málo utrácet, se budou muset kouknout nahoru, pak dolů, určitě něco zapomenou a jejich pohledy budou směřovat znovu směrem vzhůru a to by pes psa nepoblil, aby si přitom nevzali i něco z prostředka. Zároveň se nám podaří nasrat i hodně důchodců, kteří mají problémy s ohýbáním a natahováním se. Sice se přitom pořádně zapotí, ale na tom už tolik nesejde, když nám stejně pokaždý zasmrdí obchod. Koupí se silnější klimatizace a pořád se to vyplatí.
Výsledek: vyšší tržby, víc nasranejch zákazníků

4. Poznámka: Nejnakupovanější potraviny – jako třebas rohlíky – umístíme co nejdále od vchodu.
Efekt: Ti šmejdi, kteří chtějí málo utrácet, budou muset jít celou cestu kolem ostatních výrobků a určitě se nám podaří našimi speciálně laděnými vůněmi ošálit jejich nos a donutit je k přidání si dalších věcí do košíků. Jako další plus bych viděl i lekci důchodcům. Jen ať se projdou, ti smradlaví šmejdi!
Výsledek: vyšší tržby, víc nasranejch zákazníků

5. Poznámka: Jen co vejdou, nabušíme jim do uší naše další melodie, reklamy a ostatní blbosti. Normální písničky budeme hrát jen, když budou sekat dobrotu.
Efekt: Ti šmejdi, kteří chtějí málo utrácet už nebudou mít šanci. Speciální melodie pronikající do podvědomí je přinutí nechat tady i svoje spodní prádlo.
Komentář redakce: A ještě k tomu si ani při nakupování příjemně neodpočineme, jak se nám snaží namluvit. Místo pohodové muziky se dočkáme maximálně hip-hopových skřeků.
Výsledek: vyšší tržby

6. Poznámka: Cukrovinky jako bonbony a další na pohled lákavé dobrůtky umístíme k pokladně.
Efekt: Ti, jež odolali prvnímu náporu chůze kolem „sladkých regálů“, jistě neodolají pokud své oblíbené sladkosti uvidí znovu. Určitě se nám také podaří naštvat spoustu rodičů, kteří nesnesou tu ostudu u pokladny, když po nich jejich děti svým rozmazleným brečením budou žádat další a další bonbony!
Komentář redakce: Jde Kauflantem holka, která si o sobě myslí, že je tlustá. Právě prochází okolo bonbonů, ale její pevná vůle jí nedovolí schramstnout vše co vidí a pomáhá jí pokračovat dál a dál, dokud nejsou všechny sladkosti zcela z dohledu. Plná pýchy pokračuje v nákupu. Ke kase se dostává natolik unavená, že sahá po prvním sáčku bonbonů s tím, že potřebuje doplnit energii a napodruhé odolává. Pak se divme, že je tolik obézních lidí! Může za to Kauflant!
Výsledek: vyšší tržby, víc nasranejch rodičů

Nyní, když jsme si představili základní triky výše nejmenované obchodní společnosti, tak si můžeme v klidu sednout do kroužku či trojúhelníku a poslechnout si závěrečné zamyšlení.

Myslím si, že tyhle špinavosti používají i další řetězce. Rozhodně ne však v takové míře jako „vy víte kdo“. Pokud si myslíte, že našemu odborně vybranému šamanovi se nepodařilo zjistit vše a nějaká ta nekalá obchodní praktika mu unikla, neváhejte nás upozornit ve všudypřítomných komentářích.

Jinak díky pokud jste se dostali až sem a koukejte si vzpomenout na tento článek, šmejdi, až příště půjdete zase nakupovat a snažte se nechat se co nejmíň ošálit. A pamatujte na heslo: „Když du pro máslo, tak nekupuju rohlíky“! Pokud se tímto budete řídit, oni ani nikdo jinej s Vámi nic nezmůže a vo tom to je!

Následuje již pouze několik otázek ve stylu proslulé Enigmy, která je celému lidstvu tak prospěšná, neboť nás nutí přemýšlet, jako žádný jiný časopis… i my chceme být světu prospěšní… proto!

1. Může na tomto tvrzení být ono pověstné zrnko pravdy?
2. Podařilo se snad tomuto článku zachytit původní účel písní hraných v obchodních řetězcích?
3. Kam až ve skutečnosti nekalé praktiky obchodních řetězců sahají?
4. Jedná se o senzaci světového formátu, nebo jde jen a pouze o podvrh?
5. A jak je to vlastně s údajnými zázračnými vlastnostmi svěcené vody?
6. Co to bylo za podivného tvora?
7. Perla na konec – Skutečně mu nějaký tajemný hlas poroučel vraždit?

:)

Vložil: Lieswilly’s Ethernity – Life’, Movies, Computers

Související články

• Miluji vaření. A miluji jezení.
• Zážitková restaurace v Táboře
• Utřít, nebo neutřít?
• Jak jsem našla opravdu levné letenky do Londýna
• Zdeněk Pohlreich vydal knihu
• Pohlreich vzal útokem školní jídelnu…
• Fluky.eu – nový způsob nakupování
• Kaufland a jeho originální řešení ekonomické krize
• Snižte si cholesterol – já bych ráda, ale…

Předně bych měl upozornit, že náš táta není ten „akční typ“ – nevyhledává riziko ani adrenalin, je rád doma – má na to už svůj věk. Takže nabídky seskoku padákem, paintballu a podobných záležitostí jsme obešli oklikou. Po chvíli před námi svítila nabídka, kterou nešlo odmítnout. Vybrali jsme, objednali a těšili se, až uvidíme jak se bude tvářit. V Den D, jsme jeli jako na nákup, celá rodina. Jenže jsme cestou zahnuli úplně jinam a táta znervózněl. Za chvíli už jsme byli kousek od Prahy, na, dá se říci vojenském cvičišti, a na tátu čekala projížďka v terénním voze Hummer H2. Nejprve tomu nevěřil, ale jakmile se posadil do Hummeru, zamával nám, zabouchl dveře a odjel i s instruktorem.

Když z vozu vystoupil, oči mu svítily štěstím a spokojeností. Ještě dnes na tu projížďku vzpomíná. Jako malý kluk co dostal svůj první vysněný dárek – vzduchovku. Proto doporučuji firmu na zážitky – Allegria.

Související články

• Nejlepší dárek je skvělý zážitek
• Thajské masáže, zážitek jako dárek
• Poděkování autopůjčovně za pomoc
• Zážitková restaurace v Táboře
• Co se skrylo pod stromečkem
• Moje zkušenost s keramickými noži
• 7 tipů pro majitele automobilů, jak ušetřit na provozu vozidla
• Šílenství kolem povinného ručení aneb pro všechny majitele aut
• Nemáte povinné ručení? Přijdou na vás a zaplatíte víc
• Mrazivé zkušenosti aneb dávejte bacha

Dny plynuly a my si spokojeně žili ve svém hnízdečku, postupně jej plnily věcmi užitečnými a z větší části nepotřebnými, ale tak už to prostě chodí.

V celém tom návalu štěstí jsme nevěnovali vůbec žádnou  pozornost nabízeným službám různých firem tu na zkrášlení zahrady, na výstavbu pergoly pro grilování i v arktické zimě nebo snad vybudování celoroční možnosti využívání bazénu. To je jen malý výčet z toho, co si matně pamatuji, ostatní jsem vypouštěl hned druhým uchem do éteru bez jakéhokoliv zaznamenání do své šedé kůry mozkové. Záhy se však ukázalo, že to byla veliká chyba.

Minulý týden po návratu z víkendového veselí z narozeninové oslavy nám rychle zmrzl úsměv na rtech. Domněnky o nedobytnosti našeho “hradu” byly ty tam. Žadní nenechavci, žádný oheň, žádná přírodní katastrofa ale voda z prasklé hadičky od toalety v patře vykonala za víkend své. Promáčené sádrokartonové podhledy, zdi, koberce, vzdutá dřevěná podlaha a kapající voda z mého domácího studia mě totálně usadily na zem a vehnaly slzy do očí. Jak je to možné? Jak se to mohlo stát? Proč? Vše bylo přece nové. Dům byl zabezpečený dle posledních výkřiků moderních technologií a teď taková banalita a taková spoušť.

Elektronika na odpis, stropy na odpis, koberce vysušit, zdi vysušit a znovu malovat, podlahu vyměnit což znamená zase vše postupně vystěhovat a opravit. Pojišťovna uhradí jen část a bude to trvat. Nesnáším papírování. Stále přemýšlím, kde se stala chyba. Nevím, pátrám v šedé kůře mozkové a pomalu si vybavuji jednu nabídku, které jsem k naší smůle nevěnoval pozornost. Ochrana proti vodě. Bydlíme na kopci a možná proto jsem si to spojil se záplavami, které se nás netýkají. Jenže jak vidno týkají. Mám na mysli vnitřní záplavy a stačilo chvíli věnovat pozornost a tohle se nemuselo stát.

Ano, odmítl jsem firmu, která v našem satelitním městečku instalovala jakýsi systém Vodostop, který těmto případům předchází. Odmítl jsem ji s tím, že dům je přeci nový a že žádné vytopení vodou nám nehrozí a že nehodlám investovat deset tisíc do zařízení, které tomuto zamezí. Do zabezpečení už jsme investovali dost. Jak se však ukázalo, nebylo to dost. Ušetřili jsme deset tisíc, přišli o sto padesát a ještě máme dlouho co dělat, než to dáme do původního stavu, vlastně ne do původního ale do nového obyvatelného. A víte co mě štve nejvíc? Že nás navštívil soused se škodolibým úsměvem a předstíranou starostí s vizitkou dané firmy v ruce, proč prý jsme si ten Vodostop nekoupili? No nezabili byste ho?

Doporučuje soused i já všem, ať nedopadnou jako my www.vodostop.cz,  až to opravíme, nebudu váhat, pár tisíc a je klid.

Související články

• Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách I.
• Porovnat hypotéky může být peklo
• Zdravý spánek
• Záhada domu ve Strašicích

- Ahoj, brácho…- ozvalo sa mi za chrbtom.

Takto ma oslovil muž asi v mojom veku, mierne bruškatý, mierne plešatý a s okuliarmi na nose.

- Koukám… ty tady sedíš sám… já táhmle v koutě taky sedím sám.., říkám si, sme lidi, tedy tvorové společenští..

- Fajn.., prisadni si… a dáš si pivo?

- No heleďme se… brácha je Slovák… Tak to si spolu pokecáme…

Pricupkala k nám servírka.

- Pánové mají přání…?- položila profesionálne otázku, pričom na mňa robila čudné ksichtíky.

- No… mne ešte raz to mikulovské a tuto bráchovi…

-…já su Béďa… brácho…, Béďa…

-.. tak tuná Béďovi jedno pivo…

Servírka odcupkala. Od výčapného pultu však ku mne neprestala vysielať divné pohľady doprevádzané posunkami, nuž som sa zodvihol a zamieril k nej.

- Heleďte, pane.., musím vás varovat… Víte, on Béďa je taková naše rarita.., hodnej, neškodnej.., za pívo se vám bude snažit lecos namluvit.., takový ty pohádky…

- Vážne …? Tak to som zvedavý.., ale aj tak vďaka za upozornenie..

Vrátil som sa k Béďovi spolu so servírkou, nesúcou nám víno a pivo.

- Hele, brácho…a odkud seš..?- začal, ale ani nepočkal na odpoveď a pokračoval.

- Dík za pívo… seš mi sympatickej.. – takto a podobne mi ešte vari minútu skladal komplimenty, ale ukončil ich nečakane otázkou.

-… a kam máš namířeno?

- Do Českého Rudolce…

- No jó… tam to znám.., je tam hezky, ale dávej si bacha, brácho…a hlavně..! neber stopařky, ať tě nestihne pohroma.., jako mě…

Tak a nebodaj je to už tu, na čo ma tá servírka upozorňovala, pomyslel som si.

- Nestraš ma, Béďo, veď ty vôbec nevyzeráš na to, že by práve teba stihla dáka pohroma…

- Možná nevypadám.., ale já fakticky prožil pohromu.., hele, když mi objednáš ještě jedno pívo, třeba ti o tom povím..

Naznačil som rukou servírke, aby Béďovi priniesla pivo.

- No a spusť, počúvam ťa…

- Tak jo… Minulej měsíc sem si to odsud fáral do Budějic.., odbočím na jednu pumpu natankovat a tam se ke mně přitočila taková snad metráková buchta v žlutý sukni a zeleným pulovru, jestli bych ji prej nesvez. Já že jó, nasedla a tak sme jeli, no ona najednou pár metrů od pumpy říka, abychom vzali ještě její kámošku, že kousek odsud čeká. A opravdu.., snad po kilometru v takovým lesíčku ta další.., taky taková buchta.., čekala. Zastavil sem, vystoupil a galantně nabíd svezení. A jeli sme… Ty dvě buchty kecaly a hihňaly se a dělaly si ze mně šprťouchlata, když pojednou a opět v lesíčku obě řekly, že si potřebují odskočit… Nic netuše sem zastavil, ony vběhly do křoví a já čekal snad půl hodiny…

- Jó ? Minule jsi říkal, že deset minut, Béďo…- zamiešala sa do rozprávania servírka, ktorá Béďovi priniesla pivo.

- … no jó…, říkal, ale to sem nevěděl, že se mi zastavily hodinky… Jak říkám, půl hodiny to bylo… a pak se jedna zjevila na kraji lesa a volá na mě, abych jí šel pomoct, že tý druhý se prej udělalo nevolno…

- Jó ? Minule jsi říkal, že byly tři..- opäť sa ozvala servírka.

-… hele, sklapni, káčo pitomá.., kdo tam byl, já nebo ty..?!..Dvě.. No a ta druhá tam ležela.., já se nad ni sklonil, že co jí je, když tu ona mně náhle takovou jednu ubalila, že sem v tu ránu ležel grogy vedle ní… A teď to přijde, brácho.., ony ty dvě tlustý prďule si na mě sedly a že prej je obě, po dobrým nebo po zlým, musím jakože todle… ojet…

Béďa sa významne odmlčal a ponad okuliare ma sledoval, čo to so mnou robí. Pobavene som sa usmieval a čakal, čo bude ďalej.

- Já jim říkal, že to nepude ani tak, ani tak, jelikož sou obě jak almary a škaredý… a ten můj dacan si říct nedá, poněváč nejsou dle jeho gusta.., načež mi ta druhá opět jednu ubalila, ale to mě už namíchlo a tak sme se servali… Byl bych je přepral, ale náhle se tam zjevila třetí… a ta rozhodla rvačku v můj neprospěch…

Béďa na pár dúškov dopil pivo a ja som servírke prikývol, nech mu ešte jedno prinesie. Ako keď do džuboxu vhodíte mincu a ten začne hrať, tak keď sa na stole objavilo pivo, Béďa pokračoval.

- Ba jo, brácho.., přepraly mě… Jedna si mně pak sedla na nohy, druhá si mně sedla prdelí rovnou na ksicht a držela obě ruce… a ta třetí… ja nevím, sakra, jak to svedla… mě opíchala… a pak ještě ty dvě… Já řval vzteky a brečel ponížením… Když bylo po všem, zmizely a mě polomrtvýho nechaly svýmu osudu…

Myslel som si, že týmto patetickým záverom Béďa skončil svoju rozprávku o nenaplnenom erotickom sne, ale mýlil som sa.

- To ještě není všechno, brácho… Sebral sem se a já pitomec šel svý znásilnění ohlásit policajtům… a víš, co se stalo..? Všech pět, co jich tam bylo, smíchy ohlo v páse…

- Jó ? Minule jich bylo sedm…- opäť zasiahla servírka.

- … no vidíš, brácho? I ona si ze mně dělá čurinu … hele, dva policajti došli přivoláni řevem těch pěti, takže … bylo jich sedum ? Bylo! Nic sem s nima nesved, byl sem jim pro srandu… Co se stalo je pro mě hrozný psychický trauma… A vidím, že i ty se ušklíbáš…Tak to né… já jdu radši pryč… já tady nikomu pro srandu králíkům nebudu… Ahoj brácho… a dík za pívo…

Pozrel som prekvapene na servírku.

- To on ale tak dělá pořád, pane.., odejde dřív, než se ho stihnete na něco zeptat…

Zaplatil som, pozdravil a odišiel. Do Českého Rudolce ma čakala ešte dlhá cesta, tak som sa zastavil na najbližšej čerpačke natankovať. Priznávam, vduchu som sa bavil nad dobre vymyslenou Béďovou príhodou. Už som sa chystal naštartovať, keď pred autom, akoby zo zeme vyrástla, zrazu stála bohatierska postava v žltej sukni a zelenom pulóvri…

Související články

• Koupil jsem si rogalo..
• Bláznivý Cestopis
• Relax: zpívající koně
• Na tropickém ostrově s My Tribe
• Utřít, nebo neutřít?
• Skvělý tip na vánoční dárek
• Příběh o příjmu 1200 euro a více měsíčně

Já jsem využila možnosti půjčit si učebnici přímo z Fulbrightovy nadace. Nejčastěji verzí je ovšem TOEFL ibt a přesně tu jsem skládala i já. Samotná zkouška trvá přes čtyři hodiny a lze v ní získat 0 – 120 bodů. Je důležité zjistit, jaký minimální počet bodů k přijetí vámi vybraná univerzita požaduje. Pro bakalářské studium se nároky pohybují zhruba kolem 70 až 80 bodů, pro postgraduální studium je to kolem 100 bodů a více. Zkouška samotná se skládá ze čtyř částí – porozumění textu, poslech, mluvený projev a jako poslední písemný projev, kde budete požádáni o napsání dvou krátkých textů. TOEFL neobsahuje gramatickou část  Hlavním cílem zkoušky je především demonstrovat schopnost porozumět a pracovat s textem a schopnost odpovědět na otázku a svojí odpověď podepřít správnými argumenty a tomu musíte přizpůsobit svoji přípravu na celou zkoušku.

Zkouška TOEFL má čtyři části: čtení, porozumění mluvenému projevu, psaní a vlastní mluvený projev jako takový. Pro někoho může být výhodou to, že zkouška neobsahuje gramatickou část. Pro mě to určitě výhodou bylo, odpadlo tím zdlouhavé studium anglických idiomů a podobných věcí. Co mě ale zaskočilo, byla část s mluvený projevem. To může být celkem velká komplikace. Je nutné si uvědomit, že jste v místnosti se zhruba dvaceti dalšími lidmi, kteří budou do mikrofonu mluvit ve stejnou chvíli, což vás může celkem vyrušovat. Další věc, na kterou je třeba se připravit, je to, že část zaměřená na mluvený projev se skládá z relativně velkého množství krátkých otázek týkajících se například vaší oblíbené knihy a podobných věcí. Stejně tak jako jsou krátké otázky, tak je i krátký čas na jejich zodpovězení. Je proto dobré si předem promyslet odpovědi na podobné otázky a nenechat se zaskočit při zkoušce samotné. Je také dobré soustředit se jenom na vlastní odpovědi a nenechat vyrušit ostatními lidmi hovořícími ve stejnou chvíli. Před zkouškou jsem nenavštěvovala žádné přípravné  jazykové kurzy jako je tomu většinou v případě zkoušek FCE a podobných, které vyžadují několika měsíční přípravu. Individuální příprava většinou na TOEFL stačí, pokud se ale rozhodnete navštěvovat kurzy angličtiny, určitě vám to pomůže se rozmluvit.

Související články

• Hrozná chyba
• Můj nejlepší zážitek v životě? Práce v Anglii.

Objevila jsem, že jsou tu letenky do Osla zdarma! Stačí se jen zúčastnit suvenýrové hry od Swiss Airlines a máte dvě letenky v kapse. Zúčastnit se může každý, dokonce si jde i vybrat vlastní letiště odletu, což mne vážně nadchlo. Takže pojďme na to, Oslo zdarma totiž čeká!

PS. Nemusíte si kupovat letenku, ani jinak investovat své penízky. Prostě jenom hrajte a vyhrajte!:)

Související články

• Jak jsem si našla své letenky. Levně si něco najít je hrůza!
• Akční letenky nabízí servery ale i Facebook
• Letenky do Barcelony za 20 Euro
• Jak jsem navštívila Paříž
• Propadnou mi letenky do Londýna kvůli stávkám?
• Jak jsem našla opravdu levné letenky do Londýna
• Předvánoční trhy – aneb kam si zajet než budou Vánoce
• Jak jsem „ukázal“ talent…
• Bláznivý Cestopis
• Můj nejlepší zážitek v životě? Práce v Anglii.

Další články