Stalo se mi... » Celebrity

Pohlreich vzal útokem školní jídelnu…

Milan — Sat, 31 Oct 2009 14:06:26 +0000

Zdeněk Pohlreich, hlavní postava televizní show „Ano, šéfe!„, vtrhl v polovině října do školní jídelny základní školy. Během jeho řádění došlo k mnoha emotivním situacím a vedoucí školní jídelny Ivana Lišková a celý její kolektiv podaly hromadnou výpověď…

Tak takhle naštěstí ne, i když název článku, který jsem si přečetl na revue.idnes.cz k tomu téměř vybízí. A kromě posledního dvojdílu pořadu „Ano, šéfe!„, který byl až nečekaně poklidný a optimistický, by se nejednalo o nic vyjímečného :)

Ve skutečnosti se v článku dozvíte, že se Zdeněk Pohlreich musel vypořádat s výzvou uvařit pro děti oběd za 26 Kč a že jeho snem je, aby ve školních jídelnách vařili lidé na dobré restaurační úrovni. Dozvíte se také, že obdivuje aktivitu jiného slavného kuchaře, který se snaží změnit britské školní stravování. „Aktivitu Jamieho Olivera považuji za převratnou. Mohl by sedět doma a počítat peníze, ale on se snaží udělat něco dobrého. Profesionální kuchaři v Čechách mají morální povinnost udělat to samé,“ říká Zdeněk Pohlreich. A nám nezbývá, než s ním souhlasit.

No, ale proč o tom píšu? Při čtení výše zmíněného článku jsem si vzpomněl na již téměř zapadlé vzpomínky z mé školní jídelny. Na základní škole byl totiž čas oběda vším možným, jen ne poklidným stolováním. Byla to vysoká škola tvořivosti a zároveň přizpůsobivosti. Jaké výzvy před nás nezletilé stavěl zlomyslný učitelský sbor se svými pohůnky! Jeden příklad za všechny – jak se zbavit kusů tlustého masa, po kterém se vám chtělo zvracet, když jste nesměli k okénku přinést žádné nedojedené zbytky a dohlížející pedagog vás sledoval svým ostřížím zrakem třeba přes půl jídelny? Bylo třeba vystihnout přesně ten okamžik, kdy se jeho oči na chviličku zaměřily na jiného nebohého žáka, a nechtěný kus masa hodit rychle pod stůl. Nebo pokud byl člověk odvážnější (a tak trochu hajzlík, co si budem povídat :)), hodil kus nechtěného masa sousedovi na talíř, tác s prázdným talířem rychle zvedl a utíkal k okénku. Prázdno, dojedeno, můžeš jít. Co měl nebohý spolužák dělat? Jeho problém. Dokonce si pamatuji, kolik jídla bylo možno najít za a mezi žebry ústředního topení. Jak říkám, v nouzi dokáže i jinak ledabylý žáček projevit neskutečnou tvořivost. :)

Strašně moc by mne zajímalo, jaké vzpomínky na školní jídelnu má Zdeněk Pohlreich. Vždyť i on vyrůstal v době, kdy gastronomie bylo neznámé a skoro sprosté slovo. Je skvělé, že je tato doba pryč. A tak nezbývá než Zdeňkovi, ale i všem dalším kuchařům profíkům a machrům v oboru popřát, ať se jim daří lépe a lépe, a vy ostatní, šmudlalové, běžte raději dělat něco jiného. ;)

Jaké vzpomínky máte vy? Napište nám o tom do komentářů nebo jako váš článek. Vaše příběhy rádi zveřejníme.

Související články

Šum svistu přivolal na písecké náměstí UFO

Milan — Wed, 17 Jun 2009 18:22:32 +0000

Tak nám minulý víkend proběhly v Písku městské slavnosti. Program byl bohatý a koukat bylo na co: centrum plné stánků, několik pódií s různým programem, historičtí vojáci dvou armád a krásné počasí.

Oproti minulému roku mi městské slavnosti Dotkni se Písku připadaly více povedené, neustále se něco dělo, a když byl zrovna program spíše pro starší, byl alespoň čas se najíst a trochu si odpočinout :) Já osobně jsem si užil zejména tři koncerty – MIG 21, Jiřího Schmitzera a Šum svistu.

A právě o tom třetím bych chtěl napsat pár slov. Dana Nekonečného jsem měl možnost zažít v Písku už jednou, asi před deseti lety, kdy přijel sám a udělal malou show u přílěžitosti autogramiády sportovních hvězd. Od té doby zestárnul, trochu přibral, ale elán neztratil. Podle slov moderátora přijelo celkem 15 lidí (tanečnice, muzikanti, pyrotechnik) a dvě auta plná pyrotechniky, kterou Dan Nekonečný hojně používá.

Pořadatelé měli rozum a tak koncert začínal po deváté hodině, kdy už přeci jen slunce postupně mizí a tak mohou všechny pyrotechnické efekty řádně vyniknout. Tanečnice začaly tančit, Dan začal zpívat a bylo jasno. Koncert skupiny Šum svistu byla show od začátku až do konce. Dan Nekonečný na pódiu vystřídal několik obleků, z toho většinu ozdobených nějakými rachejtlemi nebo ohňostroji. Pyrotechnik skupiny také nelenil a občas za Danem spustil ohnivý kolotoč. Ostatně, obrázek si můžete udělat z přiložených fotek :)

Během koncertu se také nad píseckým náměstím objevilo UFO. Nejprve jedno oranžové světlo, a posléze dvě, se chvíli vznášely nad náměstím, načež odletěly směrem k píseckým lesům. V rozruchu koncertu však mnoho pozornosti nezískaly avětšina přítomných je zřejmě považovala za něco spojeného s koncertem. Uvidíme, co na to řeknou další očití svědkové.

Koncert skončil a my se přesunuli na nábřeží, kde nás čekal závěrečný ohňostroj. A od té doby mi hlavou stále zní slova „Ráno je modrá tůň a břehy jsou bílý…“

Související články

Pamela Anderson v Písku! A je větší, než jsme čekali.

Milan — Wed, 20 May 2009 20:27:12 +0000

Vsadím se, že je jen nemálo chlapů, kteří by si nechali ujít Pamelu Anderson, kdyby ji měli někde potkat. Pamětníci seriálu Pobřežní hlídka ví, o čem mluvím :) No, a pro ty z vás, kteří máte cestu do Písku, se tato událost může splnit.

Stalo se již tradicí, že letní turistická sezóna v Písku je zahajována událostí, která se jmenuje Cipískoviště. Tedy otázkou je, zda je to tradice, když se koná potřetí, že, ale to není tak podstatné. Důležité je, každý rok přijedou studenti a absolventi SSUPŠ Zámeček Plzeň a SPŠK Bechyně s několika učiteli a na nábřeží uplácají z dovezeného písku obří sochy. Letos to prý bylo 160 tun materiálu, to už je nějaká hromada :)

Vypravil jsem se tedy na nábřeží, abych se podíval, co letos sochaři usochali. A ejhle, krásná dílka, třeba tlusťoši ležící na nějaké dece, děti stavící si hrad z písku (haha, to je fakt vtipné), kapitán řídící svoji loď, no a pak ONA, Pamela z Pobřežní hlídky. Je teda větší než jsem čekal, přeci jen pěkně narostla :) A pak kolem ještě další díla a dílka, prostě je to krása a všude byla spousta lidí a bylo krásně a svítilo sluníčko a bylo to super.

Hlavně jsem tedy chtěl napsat, abyste přijeli, protože Písek je úžasné město a nejen v létě. A určitě si nenechte ujít blížící se městské slavnosti Dotkni se Písku (12. – 13. června), o kterých vám určitě taky něco napíšu, ale lepší bude, když to uvidíte naživo ;)

Tady je pár fotek:

Cipískoviště 2009 – lenoši na dece

Cipískoviště 2009 – děti stavící hrad z písku

Cipískoviště 2009 – kapitán lodi Otava

Cipískoviště 2009 – Pamela Anderson

Cipískoviště 2009 – tvorba místních

Cipískoviště 2009 – nábřeží se sochami

No, to je vše. Doufám, že aspoň někoho nalákám do úžasného města Písek u řeky Otavy ;)

Související články

Pořad Ano, šéfe! má novou hvězdu – kluka hrajícího si s kamením

Milan — Mon, 18 May 2009 14:45:50 +0000

Pokud jste minulý čtvrtek sledovali předposlední (11.) epizodu výborného pořadu Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem z Písku, možná si pamatujete krátkou epizodu, kdy Zdeněk stojí ve dveřích píseckého Pí:local klubu a přijde za ním brýlatý chlapeček s dotazem, cože se to natáčí. Pohotový Zdeněk Pohlreich chlapci odpoví, ale než celou situaci popisovat, radši se na ni podívejte sami:

Zdánlivě nevinný kousek pořadu, který měl zřejmě sloužit jen jako výplň, katapultoval tohoto chlapečka mezi české (zatím převážně facebookové) celebrity. Téměř okamžitě po odvysílání se na Youtube objevilo toto video a na Facebooku vznikla skupina fanoušků, kterých je v tuto chvíli již přes dva tisíce. Pokud se chcete také připojit nebo na skupinu podívat, najdete ji zde.

Čím si tento chlapeček získal přízeň tolika fanoušků? Odpověď není jednoduchá, ale ve výše zmíněné skupině se objevila svědectví o dalších setkání s tímto unikátním jedincem. Přečíst si je můžete ve fóru Čím vás Kluk, co si přišel hrát s kamením, také pobavil? V každém případě je možné, že v dnešní době, kdy televize sahají po čemkoliv, jen aby si své diváky udržely, chlapečka z Písku nevidíme naposledy :)

Protože bydlím blízko, navštívil jsem památná místa těchto událostí a přináším vám pár fotografií.

Písek – Sladovna, místo setkání Zdeňka Pohlreicha s chlapečkem, který si přišel hrát s kamením

Místo, kde si chlapeček hrál s kamením. Volné kamení již zmizelo.

Fotografie z pořadu Ano, šéfe!

Další články:

Oficiální stránky Ano, šéfe!

Související články

Jak jsem potkal Vinnetoua

Milan — Sat, 31 Jan 2009 22:48:58 +0000

Tady je ukázka toho, o čem můžete psát.

Nestává se mi moc často, abych potkal nějakou celebritu. Vlastně mám na to spíš smůlu, ale jedním z faktorů bude možná i to, že nejsem z Prahy a v Praze nebydlím. V Praze je totiž, jak známo, hustota celebrit nejvyšší :)

No, ale věci se stávají nejčastěji právě tehdy, když je nečekáte. Byl jsem právě v té slavné Praze a jel jsem tramvají někam ke Smíchovu. Tramvaj nebyla moc plná, ale i tak jsem stál. Jsem mladý, tak mi to nevadí :)

Ujeli jsme asi dvě zastávky, když nastoupil starý bělovlasý pán a postavil se hned přede mne. Jak jsem se na něj podíval, byl mi povědomý. Vzpomněl jsem si na dokument, který běžel před časem v České televizi a byl právě o tomto pánovi. Pokud jste viděli některý z filmů o Vinnetouovi, náčelníku Apačů, znáte určitě i tohoto pána, i když možná jen podle hlasu. Ano, byl to herec Stanislav Fišer, který Vinnetoua nadaboval.

Jeli jsme asi tři zastávky a celou dobu jsem stál kousek od něj a pozoroval ho. Vzpomněl jsem si tam, že před časem prodělal nemoc hlasivek, která ho na čas úplně připravila o hlas, tedy o to, čím se jako herec živil. Stál jsem tam a pociťoval zvláštní úctu před člověkem, který něco prožil, něco dokázal a přitom ovlivnil celou generaci. Teď stál přede mnou a vypadalo to, že si ho nikdo jiný kromě mne nevšímá.

Ujeli jsme asi tři zastávky, on vystoupil a já jel dál, ale něco ve mně zůstalo. Ten pohled na bělovlasého starého herce s igelitkou v ruce mi připomněl, že pravé celebrity chodí mezi námi, a možná už si jich ani nevšímáme. A je to škoda.

A co vy? Potkali jste někoho známého? Napište o tom. Můžete sem do komentáře nebo napište vlastní článek. Je to váš příběh.

Tip: Knihy o Vinnetouovi