Stalo se mi... » Děti

Rodinná dovolená na Šumavě

Kamca16 — Sat, 10 Dec 2011 23:12:53 +0000

Přemýšlíte, kam jet na dovolenou a pořád se nemůžete rozhodnout? Nechce se Vám k moři a máte radši zimu? Máte malé děti? A máte rádi Šumavu? O něčem bych věděla.

Doporučuji Vám vyzkoušet Aparthotel Teddy Kvilda. Tento hotel je přímo zaměřený na rodiny s dětmi. Poskytují slevy, dále dítě do 2 let má ubytování zadarmo a děti, které už lyžují, dostanou poukaz na slevu 20% na nákup permanentky. Velkou výhodou je dětské hřiště umístěné přímo u hotelu. Tedy pokud spíše preferujete dovolenou např. na jaře, děti si mají kde hrát. Aparthotel Teddy a dovolená s dětmi jdou tedy zcela jistě dohromady a určitě nebudete zklamáni.

Je zde také možnost přivézt si své domácí zvíře. Popravdě neznám tolik hotelů, kde by se mohla přivézt zvířata.

Pro zabavení je přímo v hotelu pro děti dětská knihovna. Samozřejmostí vybavení apartmánu jsou dětské postýlky, židličky, ale i dětská vanička. Pěkné je, že každý apartmán je pojmenován po pohádkové postavičce, což se určitě Vašemu dítěti bude líbit.

Z apartmánu je krásně vidět na městečko Kvilda, protože aparthotel je umístěn nad Kvildou. Pro rodiče je venku před aparthotelem připraven gril na grilování.

Pokud tedy i vy máte chuť vyrazit s dětmi na Šumavu, ať už na pěší túru po Šumavě, nebo na zimní dovolenou, určitě doporučuji Aparthotel Teddy – ubytování Kvilda, který je zaměřen na rodiče s dětmi, vyzkoušet.

Jestli plánujete dovolenou spíše na Moravě a chcete si zároveň projít i nějaké památky, potom neváhejte vyzkoušet velmi výhodné ubytování v Brně – Hotel Arte. Tento hotel je situován přímo v centru města v sousedství nejhezčího brněnského parku Lužánky. Nachází se jen 7 minut chůze od světoznámé Vily Tugendhat, jejíž návštěvu by byla škoda nechat si ujít. Také zájemci o výstavy a veletrhy si zde přijdou na své, brněnské výstaviště je totiž od hotelu vzdáleno jen 15 minut jízdy autem.

Související články

Jak vybrat soukromou školku?

skolkaeldorado — Mon, 14 Nov 2011 20:50:45 +0000

Nedávno se mě jedna paní zeptala, podle čeho se mají rodiče orientovat, když vybírají školku pro své dítě tzn., když mají možnost volit mezi obecní (tj. většinou přeplněnou), soukromou registrovanou v rejstříku škol anebo čistě soukromou školkou. Nejdříve jsme si tedy dala tu práci a vysvětlila jí rozdíly, řekněme formální.

Takže:

Obecní školky, zjednodušeně řečeno fungují s plnou podporou státu (hradí mzdy a školní pomůcky) a zřizovatele tj. obce (hradí provoz a investice) – znamená to tedy, že finanční účast rodiče je minimální.
Soukromé školky registrované v rejstříku škol fungují s podporou státu (určité procento – až 90% stát přispívá na mzdy a školní pomůcky), ze soukromých zdrojů se hradí provoz a investice
Soukromé školky neregistrované v rejstříku škol fungují zcela ze soukromých zdrojů.

K tomu takovou malou glosu: Určitě jste slyšeli, že soukromé školky jsou drahé. Nemohu s tím souhlasit. Zkuste se podívat do obecních rozpočtů, kolik která školka stojí. Kdybyste měli možnost sečíst všechna aktiva různých typů školek, zjistili byste, že leckterá soukromá školka má menší náklady než školky obecní. Ale pozor: rozdíl je v tom, že obecní školky jsou hrazeny z peněz daňových poplatníků a jednotlivý rodič platí symbolickou částku, zatímco soukromé školky fungují z prostředků, které neplatí anonymní daňoví poplatníci, ale zcela konkrétní rodiče.

A teď k obsahu:

Obecní školky i školky registrované v síti škol mají tzv. rámcový vzdělávací program (schválený zástupcem státu). Znamená to, že jsou také státu zodpovědni za jeho plnění. Jinak je tomu se soukromými školkami nezařazenými do rejstříku škol. Ty mají plnou zodpovědnost jenom vůči rodičům a jejich dětem. Domnívám se, že každá soukromá školka, která skutečně chce rodičům a jejich dětem nabídnout co nejkvalitnější službu, musí mít vypracovaný velmi dobrý a podrobný výchovně-vzdělávací program s jasným cílem tj. jaké bude dítě, které absolvuje tento program.

A odpověď na tu položenou otázku?

Samozřejmě při volbě školky leží největší díl zodpovědnosti na rodiči, na tom, co hledá, na tom, zda skutečně žádá individuální přístup, na tom, zda chce, aby jeho dítě prospívalo a připravovalo se na budoucí život. Ten, kdo se rozhoduje, by měl sám na vlastní oči zjistit, co a jak se kde dělá. Prvně by se měl seznámit s programem. Potom by určitě měl vytipované zařízení navštívit, seznámit se s lidmi, kteří se budou o jeho dítě starat, zjistit, v jakém prostředí se výchovně-vzdělávací program odehrává. Zkrátka a dobře, ten, kdo preferuje individuální zodpovědnost před zodpovědností státu, s největší pravděpodobností zvolí takovou školku, o které bude přesvědčen, že je to to nejlepší, co může svému dítěti dát. Samozřejmě nepodceňuji také finanční možnosti rodičů. Leckdo mi namítne, že se mu může líbit leccos, ale prostě na soukromou školku nemá. A tak asi bude ještě dlouho trvat situace, kdy obecní školky praskají ve švech, zatímco v soukromých školkách je poměrně volno.

Problematika školek je dnes velmi diskutovaným tématem. Přestaňme si však hrát na to, že obec a stát musí všechno. Nemusí! A také leckdy ani nemůže! Je určitě dobře, že obce berou na svá bedra oblast školství, ale zkuste se také zamyslet nad tím, je-li školství takovým tajemným druhem „dobra“ nebo zda se nejedná o službu, jejímž cílem je kvalitní péče o děti. Ale rozhodně je také dobře, že vznikají privátní zařízení, která obohacují a doplňují svými službami oblast, která se týkala, týká a bude týkat skoro každého z nás.

Info na www.skolkaeldorado.cz , odpovědná osoba Mgr. Markéta Machová, email: spravce@skolkaeldorado.cz

Související články

Katastrofa dne – letěla jsem s malými dětmi

jak na letenky — Wed, 08 Dec 2010 12:29:37 +0000

Známe to každá z nás. Navléct své malé ratolesti do čistých svršků, přinutit je ráno sníst do posledního drobečku snídani („děti v Africe trpí hladem, tak my tedy nebudeme vyhazovat jídlo!“) a jiné úkony nás stojí nadlidské úsilí. Na každou z těchto oblastí již dozajista máte své vlastní triky a tipy „jak na to.“ A jakpak jste na tom při cestování, konkrétněji při létání s dětmi vy?

Já sama jsem po několika absolvovaných dovolených objevila několik tipů, jak se se svými milovanými dítky na palubě letadla vypořádat a velmi ráda, chcete-li, se o ně s vámi podělím.

Mami, mně se chce na záchod

Chybou číslo jedna, které jsem se při své cestě na dovolenou do Řecka dopustila, bylo, že jsem nezkontrolovala, zda obě mé děti navštívily před odletem toalety. Malý Honzík se mi se svým „mami, mně se chce na záchod“ svěřil ihned poté, co zaburácely motory letadla a letuška nás svým úsměvem uzemnila do sedadel. Při „připoutejte se prosím a neopouštějte svá místa se mému Honzíkovi chtělo brečet. Mně také.“

Mohla byste uklidnit své děti? Kopou mě do sedadla!

Pokud jste si chtěla po náročném maratonu práce – domácí práce – děti dopřát trochu klidu (či dokonce ještě lépe spánku), tak na to rovnou zapomeňte. Vaše dítka jsou pravděpodobně celá nadšená z představy blížící se dovolené a oplývají nebezpečným množstvím energie. Nebudete-li se jim věnovat a vymýšlet jim zábavu po čas vašeho letu, zabaví se samy – polijí (tím nejsladším džusem) paní, co sedí před vámi (jak se jim to mohlo podařit?), jejího manžela budou pro změnu kopat do sedadla. Pokud jsou vaše děti tak „šikovné“ jako ty moje, oznámí vám v momentě, kdy vám stevardka bude podávat váš nápoj, že si vždy myslely, že letušky jsou „takové ty hezké paní.“

A můj tip? Vykládejte jim pohádku, hrajte slovní kopanou a nebo soutěžte, kdo vyjmenuje co nejvíce slov, které končí na „or“. Ale hlavně – nenechejte své děti v klidu, jinak totiž vaše děti nenechají v klidu vás!

Mami, jídlo v letadle chutná jako moje boty

Až vám vaše dcerka s vyčítavým hlasem oznámí, že její kuře chutná jako její boty – nesmějte se a ani se nedivte (vaše kuře totiž bude chutnat normálně), ale překvapte své dítko předem připravenou svačinou, kterou pohotově vytáhnete z batůžku. Pokud hodláte obětovat pár eur, neváhejte svému dítěti zakoupit čokoládovou tyčinku či něco jiného z menu aerolinky. Ušetříte si deset minut dohadování a pobouřené pohledy ostatních cestujících.

Autorka je sama nadšenou cestovatelkou a přispěvatelkou na internetový portál akcniletenky.cz, jakékoliv dotazy neváhejte zasílat na

Ada Petrová
ada.petrova@twobits.cz
akcniletenky.cz

Související články

Pohlreich vzal útokem školní jídelnu…

Milan — Sat, 31 Oct 2009 14:06:26 +0000

Zdeněk Pohlreich, hlavní postava televizní show „Ano, šéfe!„, vtrhl v polovině října do školní jídelny základní školy. Během jeho řádění došlo k mnoha emotivním situacím a vedoucí školní jídelny Ivana Lišková a celý její kolektiv podaly hromadnou výpověď…

Tak takhle naštěstí ne, i když název článku, který jsem si přečetl na revue.idnes.cz k tomu téměř vybízí. A kromě posledního dvojdílu pořadu „Ano, šéfe!„, který byl až nečekaně poklidný a optimistický, by se nejednalo o nic vyjímečného :)

Ve skutečnosti se v článku dozvíte, že se Zdeněk Pohlreich musel vypořádat s výzvou uvařit pro děti oběd za 26 Kč a že jeho snem je, aby ve školních jídelnách vařili lidé na dobré restaurační úrovni. Dozvíte se také, že obdivuje aktivitu jiného slavného kuchaře, který se snaží změnit britské školní stravování. „Aktivitu Jamieho Olivera považuji za převratnou. Mohl by sedět doma a počítat peníze, ale on se snaží udělat něco dobrého. Profesionální kuchaři v Čechách mají morální povinnost udělat to samé,“ říká Zdeněk Pohlreich. A nám nezbývá, než s ním souhlasit.

No, ale proč o tom píšu? Při čtení výše zmíněného článku jsem si vzpomněl na již téměř zapadlé vzpomínky z mé školní jídelny. Na základní škole byl totiž čas oběda vším možným, jen ne poklidným stolováním. Byla to vysoká škola tvořivosti a zároveň přizpůsobivosti. Jaké výzvy před nás nezletilé stavěl zlomyslný učitelský sbor se svými pohůnky! Jeden příklad za všechny – jak se zbavit kusů tlustého masa, po kterém se vám chtělo zvracet, když jste nesměli k okénku přinést žádné nedojedené zbytky a dohlížející pedagog vás sledoval svým ostřížím zrakem třeba přes půl jídelny? Bylo třeba vystihnout přesně ten okamžik, kdy se jeho oči na chviličku zaměřily na jiného nebohého žáka, a nechtěný kus masa hodit rychle pod stůl. Nebo pokud byl člověk odvážnější (a tak trochu hajzlík, co si budem povídat :)), hodil kus nechtěného masa sousedovi na talíř, tác s prázdným talířem rychle zvedl a utíkal k okénku. Prázdno, dojedeno, můžeš jít. Co měl nebohý spolužák dělat? Jeho problém. Dokonce si pamatuji, kolik jídla bylo možno najít za a mezi žebry ústředního topení. Jak říkám, v nouzi dokáže i jinak ledabylý žáček projevit neskutečnou tvořivost. :)

Strašně moc by mne zajímalo, jaké vzpomínky na školní jídelnu má Zdeněk Pohlreich. Vždyť i on vyrůstal v době, kdy gastronomie bylo neznámé a skoro sprosté slovo. Je skvělé, že je tato doba pryč. A tak nezbývá než Zdeňkovi, ale i všem dalším kuchařům profíkům a machrům v oboru popřát, ať se jim daří lépe a lépe, a vy ostatní, šmudlalové, běžte raději dělat něco jiného. ;)

Jaké vzpomínky máte vy? Napište nám o tom do komentářů nebo jako váš článek. Vaše příběhy rádi zveřejníme.

Související články

V Brdech s odřenými rameny

petron — Thu, 01 Oct 2009 22:40:00 +0000

Turistika s dětmi je sice prima, ale musíte mít to správné vybavení. My jsme takhle nedávno chodili po Brdech, po cestách, které před pár lety Vojenský Újezd konečně – aspoň na víkendy – uvolnil pro turisty, a proklínali se, že jsme si nepořídili novou krosnu pro dítě. Stará sedačka, ve které naši odnosili mě, totiž rozhodně nebyla to pravé.

Popruhy mě řezaly, synkovi se v ní zjevně špatně sedělo, takže jsem ho stejně nakonec většinu cesty nesl na krku. Ne že by to bylo o moc lepší. Ještě že je aspoň příroda Brd tak krásná, že nám nepohodlí kompenzovala.

Nicméně po návratu jsme začali koukat po webu, jakou pořídit novou sedačku. Zdá se, že výběr je vážně široký.

Ne, tohle vážně nebude reklama na nějakou značku. Zatím jsme si nevybrali, ale kamarádi nás upozornili na nezávislý článek zase jejich kamarádů o výběru krosny na děti na webu JáRodič.cz. Jako první seznámení s tím, co se dá pořídit, nám to nepřišlo špatné. Odřená ramena jsou totiž k nákupu opravdu dobrou motivací.

Související články

Dobrý tip, pokud sháníte věci pro mimina

promimina — Wed, 13 May 2009 19:28:42 +0000

Jako každý budoucí tatínek jsem se i já těšil na příchod našeho prvního potomka. Neexistují ani slova pro mé štěstí, když mi moje Evička pověděla, že se nám konečně podařilo počít dítě. Snažili jsme se o něj již nějaký ten pátek. Nikomu moc na sebevědomí nepřidá, když zjistíte, že to zase až tak jednoduché není. Z toho důvodu jsme byli neskonale šťastní, když se nakonec usmálo štěstí i na nás, což bylo vysvobozením pro náš vztah. Nekonečné očekávání co a jak bude, to mě ubíjelo a nakonec i Evička byla nešťastná, neboť nevěděla, zda je chyba na její straně. Sice jsem ji uklidňoval, ale znáte ženský, jedním uchem ten a druhým zase ven.

Nakonec ale nebyl důvod k hádkám, všechno se podařilo a my se mohli těšit na všechno, co přijde. Samozřejmě nám bylo jasné, že si postupně začneme shromažďovat výbavičku, i když jsme nechtěli vědět pohlaví. Takových neutrálních oblečků a šatiček je docela dost, takže jsme se pustili do nákupu. Hned zpočátku ale přišlo docela kruté probuzení, všechno oblečení bylo až neskutečně drahé, takže po počáteční euforii přišlo docela velké probuzení. Samozřejmě nás nic nedokázalo vytočit, ale naopak jsme se snažili o to, abychom někde sice nakoupili kvalitní oblečení, ale na druhou stranu jsme za něj nechtěli dát všechny naše peníze. Naštěstí jsem si sedl k internetu a hledal vše, co ba nám jen mohlo pomoci. Po pár neúspěšných kliknutích na stránky, které nesplňovaly nic z našeho požadavku, jsem měl štěstí v internetovém obchodě www.promimina.cz . Přes mé překvapení právě zde nabízeli oblečení, autosedačky, vybavení a kočárky za velice rozumné ceny, které nás mile překvapily. Proto jsme neváhali a začali si vybírat.

K malému dítěti samozřejmě není potřeba jen oblečení, ale i různé další věci, bez kterých si každodenní starosti o miminko asi jen stěží dokážeme představit. Proto bylo zcela zřejmé, že si nakonec vybereme vše, co se nám nabízelo, neboť všechno bylo k nalezení na www.promimina.cz , což velice usnadnilo naše rozhodování. Mimo jiné nám bylo ale divné, že jsou ceny opravdu lidové. Moc jsme nevěřili, zda se všechno pořídí za takové částky, takže jsme zprvu koupili jen menší množství. Jaké bylo naše překvapení, když nám pošta doručila balík a na něm stále skutečně jen ta částka, kterou jsme měli podle internetových stránek zaplatit. Po otevření zásilky jsme mohli konstatovat, že vše je podle náležitostí, takže nám nic nebránilo v tom, abychom mohli začít objednávat všechno, co jsme chtěli. Nakonec právě tato milá náhoda zajistila, že naše malá Evička měla všechno oblečení, hračky, kočárky, nočník a jiné věci zcela nové. Mohla si tak užít všeho dosytnosti.