Stalo se mi... » Děti

Pohlreich vzal útokem školní jídelnu…

Milan — Sat, 31 Oct 2009 14:06:26 +0000

Zdeněk Pohlreich, hlavní postava televizní show „Ano, šéfe!„, vtrhl v polovině října do školní jídelny základní školy. Během jeho řádění došlo k mnoha emotivním situacím a vedoucí školní jídelny Ivana Lišková a celý její kolektiv podaly hromadnou výpověď…

Tak takhle naštěstí ne, i když název článku, který jsem si přečetl na revue.idnes.cz k tomu téměř vybízí. A kromě posledního dvojdílu pořadu „Ano, šéfe!„, který byl až nečekaně poklidný a optimistický, by se nejednalo o nic vyjímečného :)

Ve skutečnosti se v článku dozvíte, že se Zdeněk Pohlreich musel vypořádat s výzvou uvařit pro děti oběd za 26 Kč a že jeho snem je, aby ve školních jídelnách vařili lidé na dobré restaurační úrovni. Dozvíte se také, že obdivuje aktivitu jiného slavného kuchaře, který se snaží změnit britské školní stravování. „Aktivitu Jamieho Olivera považuji za převratnou. Mohl by sedět doma a počítat peníze, ale on se snaží udělat něco dobrého. Profesionální kuchaři v Čechách mají morální povinnost udělat to samé,“ říká Zdeněk Pohlreich. A nám nezbývá, než s ním souhlasit.

No, ale proč o tom píšu? Při čtení výše zmíněného článku jsem si vzpomněl na již téměř zapadlé vzpomínky z mé školní jídelny. Na základní škole byl totiž čas oběda vším možným, jen ne poklidným stolováním. Byla to vysoká škola tvořivosti a zároveň přizpůsobivosti. Jaké výzvy před nás nezletilé stavěl zlomyslný učitelský sbor se svými pohůnky! Jeden příklad za všechny – jak se zbavit kusů tlustého masa, po kterém se vám chtělo zvracet, když jste nesměli k okénku přinést žádné nedojedené zbytky a dohlížející pedagog vás sledoval svým ostřížím zrakem třeba přes půl jídelny? Bylo třeba vystihnout přesně ten okamžik, kdy se jeho oči na chviličku zaměřily na jiného nebohého žáka, a nechtěný kus masa hodit rychle pod stůl. Nebo pokud byl člověk odvážnější (a tak trochu hajzlík, co si budem povídat :)), hodil kus nechtěného masa sousedovi na talíř, tác s prázdným talířem rychle zvedl a utíkal k okénku. Prázdno, dojedeno, můžeš jít. Co měl nebohý spolužák dělat? Jeho problém. Dokonce si pamatuji, kolik jídla bylo možno najít za a mezi žebry ústředního topení. Jak říkám, v nouzi dokáže i jinak ledabylý žáček projevit neskutečnou tvořivost. :)

Strašně moc by mne zajímalo, jaké vzpomínky na školní jídelnu má Zdeněk Pohlreich. Vždyť i on vyrůstal v době, kdy gastronomie bylo neznámé a skoro sprosté slovo. Je skvělé, že je tato doba pryč. A tak nezbývá než Zdeňkovi, ale i všem dalším kuchařům profíkům a machrům v oboru popřát, ať se jim daří lépe a lépe, a vy ostatní, šmudlalové, běžte raději dělat něco jiného. ;)

Jaké vzpomínky máte vy? Napište nám o tom do komentářů nebo jako váš článek. Vaše příběhy rádi zveřejníme.

Související články

V Brdech s odřenými rameny

petron — Thu, 01 Oct 2009 22:40:00 +0000

Turistika s dětmi je sice prima, ale musíte mít to správné vybavení. My jsme takhle nedávno chodili po Brdech, po cestách, které před pár lety Vojenský Újezd konečně – aspoň na víkendy – uvolnil pro turisty, a proklínali se, že jsme si nepořídili novou krosnu pro dítě. Stará sedačka, ve které naši odnosili mě, totiž rozhodně nebyla to pravé.

Popruhy mě řezaly, synkovi se v ní zjevně špatně sedělo, takže jsem ho stejně nakonec většinu cesty nesl na krku. Ne že by to bylo o moc lepší. Ještě že je aspoň příroda Brd tak krásná, že nám nepohodlí kompenzovala.

Nicméně po návratu jsme začali koukat po webu, jakou pořídit novou sedačku. Zdá se, že výběr je vážně široký.

Ne, tohle vážně nebude reklama na nějakou značku. Zatím jsme si nevybrali, ale kamarádi nás upozornili na nezávislý článek zase jejich kamarádů o výběru krosny na děti na webu JáRodič.cz. Jako první seznámení s tím, co se dá pořídit, nám to nepřišlo špatné. Odřená ramena jsou totiž k nákupu opravdu dobrou motivací.

Související články

Dobrý tip, pokud sháníte věci pro mimina

promimina — Wed, 13 May 2009 19:28:42 +0000

Jako každý budoucí tatínek jsem se i já těšil na příchod našeho prvního potomka. Neexistují ani slova pro mé štěstí, když mi moje Evička pověděla, že se nám konečně podařilo počít dítě. Snažili jsme se o něj již nějaký ten pátek. Nikomu moc na sebevědomí nepřidá, když zjistíte, že to zase až tak jednoduché není. Z toho důvodu jsme byli neskonale šťastní, když se nakonec usmálo štěstí i na nás, což bylo vysvobozením pro náš vztah. Nekonečné očekávání co a jak bude, to mě ubíjelo a nakonec i Evička byla nešťastná, neboť nevěděla, zda je chyba na její straně. Sice jsem ji uklidňoval, ale znáte ženský, jedním uchem ten a druhým zase ven.

Nakonec ale nebyl důvod k hádkám, všechno se podařilo a my se mohli těšit na všechno, co přijde. Samozřejmě nám bylo jasné, že si postupně začneme shromažďovat výbavičku, i když jsme nechtěli vědět pohlaví. Takových neutrálních oblečků a šatiček je docela dost, takže jsme se pustili do nákupu. Hned zpočátku ale přišlo docela kruté probuzení, všechno oblečení bylo až neskutečně drahé, takže po počáteční euforii přišlo docela velké probuzení. Samozřejmě nás nic nedokázalo vytočit, ale naopak jsme se snažili o to, abychom někde sice nakoupili kvalitní oblečení, ale na druhou stranu jsme za něj nechtěli dát všechny naše peníze. Naštěstí jsem si sedl k internetu a hledal vše, co ba nám jen mohlo pomoci. Po pár neúspěšných kliknutích na stránky, které nesplňovaly nic z našeho požadavku, jsem měl štěstí v internetovém obchodě www.promimina.cz . Přes mé překvapení právě zde nabízeli oblečení, autosedačky, vybavení a kočárky za velice rozumné ceny, které nás mile překvapily. Proto jsme neváhali a začali si vybírat.

K malému dítěti samozřejmě není potřeba jen oblečení, ale i různé další věci, bez kterých si každodenní starosti o miminko asi jen stěží dokážeme představit. Proto bylo zcela zřejmé, že si nakonec vybereme vše, co se nám nabízelo, neboť všechno bylo k nalezení na www.promimina.cz , což velice usnadnilo naše rozhodování. Mimo jiné nám bylo ale divné, že jsou ceny opravdu lidové. Moc jsme nevěřili, zda se všechno pořídí za takové částky, takže jsme zprvu koupili jen menší množství. Jaké bylo naše překvapení, když nám pošta doručila balík a na něm stále skutečně jen ta částka, kterou jsme měli podle internetových stránek zaplatit. Po otevření zásilky jsme mohli konstatovat, že vše je podle náležitostí, takže nám nic nebránilo v tom, abychom mohli začít objednávat všechno, co jsme chtěli. Nakonec právě tato milá náhoda zajistila, že naše malá Evička měla všechno oblečení, hračky, kočárky, nočník a jiné věci zcela nové. Mohla si tak užít všeho dosytnosti.