Nastal ten dlouho očekávaný den, na který jsem se systematicky připravoval. Cvičil jsem dlouhé hodiny, odkládal aktivity, které by šly přednostně před „fingerstyle hrou“ na kytaru a otravoval blízké a příbuzné repeticí kompletního repertoáru, kterým jsem chtěl oslnit porotu, předvést se a udělat show.

Přípravy na třetí kolo Talentmanie probíhaly podle plánu. Struny jsem natáhl večer před, naladil, znovu si projel tři nachystané skladby a s dobrým pocitem jsem v 01:40 nastavoval budík na sedmou hodinu.

Onen den (pondělí) ráno jsem chvíli sváděl klasický boj o to, zda-li opravdu vstanu a budu se účastnit castingu o postup do semifinále, které by bylo live (uaaaau!!) … no, boj jsem vyhrál a za nějakou chvíli jsem si to šinul k zámku v Miloticích, kde se celý ten tyjátr konal. Stěrače stíraly, teploměr ukazoval příjemných 12°C a já jen ve větrovce vystoupil daleko před zámkem. Myslel jsem si, jak mi čtvrt hodiny bude stačit. Kolona byla dobrých 300m, tak jsem popadl futrál a vyrazil…

První zděšení přišlo ve chvíli, když jsem se blížil k nádvoří. Bylo plné deštníků, shlukujících se k jedinému vchodu. (Uaaau podruhé). Místo deštníku vlasy a větrovka, místo kvalitní organizace zmatek, zácpa a otazníky nad hlavami návštěvníků. Z futrálu od kytary stékaly čůrky dešťové vody a já poprvé znervózněl. Ruce mi po nějaké chvíli mrzly tak, že s takovou tělesnou teplotou nezahraju ani kvalitní Ddur, natož náročnou skladbu bez sebemenšího pochybení!

Musel jsem se prostě předběhnout … využil jsem davové psychózy a šikovně se vecpal dopředu. Mlčky jsem postával, užívaje si dešťového osvěžení a občasného vodopádu z deštníků sousedů, kteří suše koukali z pod úkrytu.

Kupodivu netrvalo dlouho a nával se pomalu začal hnout. Jelikož jsem šikovný a úzký, efektivně jsem se davem proklouzával až k vytouženému stolečku s registrací. Dostal jsem nálepku se čtyřmístným číslem a nekvalitně natisklým logem, kterou jsem si hned nalepil na krásně vyžehlenou košili (díky mami ;]).

Byl jsem zmrzlý jak rybí prsty a mokrou bundu jsem si radši sundal. Naštěstí jsem byl jedním z prvních soutěžících a mohl si vybrat místo v zámecké restauraci, kde mi hodná paní dala horké kafe, po kterém se z apatického a prokřehlého Jakuba stal relativně normální pán s kytarou. Hned jsem jí vybalil, naladil a dal se do hraní. Bylo přeci 10.20 a na řadu jsem mohl jít vlastně kdykoliv…

Prostory zámku se plnily nejzvláštnějšími talenty. Po chvíli si ke mně přisedl mistr světa v „hakisáku“ jménem Vašek, šikovný brejkař Blázen a docela talentovaný zpěvák. Ovšem největší talent to dopoledne měla jistá babička, která doprovázela vnoučky v cestě za úspěchem. Šikovně do sebe hrkla tři deci Ferneta během několika minut. Prý jí byla zima ;]…

Do útrob restaurace se dostal hluk z reprobeden a radši jsem honem šel zjistit, co se děje. Dělo se to, že vyhnaly všechny účinkující ven na déšť a z balkónku si je sortovaly, protože údajně měli časový skluz. „A skupina XXX postupuje, bohužel YYY ne, nedá se nic dělat, porota tak rozhodla.“ A takhle se postupně rozřazovaly a vyřazovaly taneční skupiny ze začátku dne. Bez jediného vystoupení, protože Talentmania měla časový skluz a počasí se nevyvedlo tak, jak si pořadatelé přáli. . .vůbec jsem to nepochopil, ale asi se to tak stává.

Jak čas plynul, zima se mi dostávala střídavě pod nehty na rukou, střídavě mi mrzly nohy. Nic příjemného, pokud člověk očekává vystoupení před X stovkama lidí. Ve 12.30 oznámila produkce, že za chvíli příjde porota. Všechno bylo nachystané, už jen ta porota … ve 13.30 se objevila porota. Paráda. Show mohla konečně začít v plném proudu! (podotýkám, že do té doby se NIC nedělo!)

Začalo se vystupovat na zastřešeném pódiu. Po každé skupince několika (cca 5-ti) soutěžících se porota odebrala do útrob zámku a v průměru půl hodiny si dávala na čas. . .střídalo se vystupování a svolávání talentů na další vystoupení, přičemž nám dávali kusé informace o počtu vystoupení (250 vystoupení celkem), o tom, že to rozhodně dnes nemají šanci stihnout a další výmluvy.

Kolem 15.30 jsem zaslechl při svolávání účinkujících své jméno a do žil mi opět proudila krev plná adrenalinu a touženého očekávání. Šel jsem se honem rozehrát do klidu. Byla mi taková kosa, že to prostě nešlo a po chvilce jsem to zabalil, naladil kytaru a doufal, že to nějakým způsobem vyjde…místo melodické a náročné skladby jsem zvolil zábavné pojetí jazzového standardu „Blue Moon“ od Tommyho Emmanuela. . .

V 16.30 jsem byl maximálně připravený a už se trochu obával, že se něco pokazilo…porota zmizela…přestalo se vystupovat (všeho-všudy bylo okolo 20 vystoupení. Hlavně folklór, 2x Michael Jackson, trapný beatboxeři a ještě trapnější rappeři…)

V 17.30 jsem začal pomalu rezignovat, protože nikdo z produkce mi nebyl schopný říct, kdy půjdu na řadu. Protoa nikde…

V 18.00 jsem si odchytl pána, který rozdával lidem jakési obálky a kameraman točil lidi, jak si tyhle obálky rozdělávají…

V 18.06 jsem dostal obálku s mým jménem a pokyny: „V obálce je papírek. Pokud je zelený, postupuješ dál, pokud červený, bohužel – vypadáváš ze soutěže. Budem to zabírat na kameru, hezky to roztrhni a něco pěkného řekni o Talentmanii, nehledě na barvu papírku.“ … papírek ČERVENÝ (konec v soutěži), dovětky „Tak a teď jdi po těchhle schodech, otoč se a zamávej a pokračuj k východu“ ………

PROSÍM??? Vyhození ze soutěže BEZ MOŽNOSTI ukázat, jaký to vlastně mám talent???????? Prostě jen červený papírek a opravdu trapné rozloučení?? Žádné dovětky, zpětná vazba, možnost diskuze … ???? Tohle, že se honosí titulem „NEJLEPŠÍ ČESKOSLOVENSKÁ SOUTĚŽ“ ??? …

Za mě ANI OMYLEM …

Zabil jsem celý den čekáním na NIC. Nikdo nic nevěděl, nikdo neposkytl ŽÁDNÉ užitečné informace, organizačně to bylo pod bodem mrazu, … , jednoslovně OMYL!

…a to jsem na tom byl relativně dobře, jelikož je Hodonín 20km. Mnozí talenti ze Slovenska vstávali ve 3.30 ráno (!!!) a jeli takovou dálku jen proto, aby dostali „jejda“ obálku bez jakéhokoliv vysvětlení …

Rozhodně jsem nepřikrášloval situaci, která tam panovala, jen jsem chtěl poskytnout náhled těm, kteří do téhle soutěže (a třeba i do mě) vkládali naděje. . . ať vyhraje ten nejlepší :) . . .

Související články

• Jak jsem se nestal milionářem
• Letenky do Osla ZDARMA!
• Jak jsem vyhrál SMS soutěž
• Sluchátka dohrála
• Šum svistu přivolal na písecké náměstí UFO

Něco takového se mi nedávno stalo. Chtěl jsem si po náročném dni odpočinout, ale po zapojení sluchátek se z nich ozval nepříjemný zvuk a poté již bylo jen ticho.

Bylo mi jasné, že nastal čas, kdy je třeba si uvědomit, že to již nejsou nedávno koupená sluchátka, ale již vysloužilý výrobek. K mé smůle jsem měl vlastně pouze tyto, jiné jsem nepotřeboval.

Musel jsem se tedy začít poohlížet po jiných, které by mi opět dopřáli ten nejkvalitnější poslech ať sem v hlučném, nebo klidně tichém prostředí. V době, kdy existuje tolik výrobců a obchodů nabízejících toto zboží jsem byl trochu zmaten, vybírat hodiny a porovnávat mezi desítkami různých sluchátek mě děsilo.

Doporučení jsem dostal od jednoho dobrého kamaráda, který se vyzná jistě více nežli já. Řekl mi, že pokud chci opravdu kvalitu, měl bych se podívat na sluchátka KOSS. Dal jsem na jeho radu a podíval se na nějaké informace o nich. Firma, která přes padesát let vyrábí designové a konstrukční skvosty, které zároveň mají úžasný zvuk, se spoustou spokojených uživatelů nebude vyrábět nekvalitní sluchátka. Jedná se nejen o legendární kusy jako například sluchátka Porta Pro či Spark Plug ale především luxus za přijatelnou cenu.

Vybral jsem si právě velmi oblíbené sluchátka Porta Pro, která jsou svým vzhledem trochu netradiční a má je spoustu lidí, ale to jen díky tomu, že hrají opravdu nádherně a jejich nošení je pohodlné a je radost je používat. Nemohu si stěžovat, vlastním je už pár týdnů a vím, že bych neměnil. Takže si neničte sluch nekvalitními sluchátky ve výprodeji a nechte své uši okusit téměř hříšně křišťálový zvuk. Pro všechny, kdo by měl zájem, dodávám, že sluchátka jsem zakoupil na sluchátka-koss.cz a uznejte sami, že cena za tak báječný výrobek není nikterak přemrštěná.

Související články

• Jak jsem „ukázal“ talent…
• Šum svistu přivolal na písecké náměstí UFO

Oproti minulému roku mi městské slavnosti Dotkni se Písku připadaly více povedené, neustále se něco dělo, a když byl zrovna program spíše pro starší, byl alespoň čas se najíst a trochu si odpočinout :) Já osobně jsem si užil zejména tři koncerty – MIG 21, Jiřího Schmitzera a Šum svistu.

A právě o tom třetím  bych chtěl napsat pár slov. Dana Nekonečného jsem měl možnost zažít v Písku už jednou, asi před deseti lety, kdy přijel sám a udělal malou show u přílěžitosti autogramiády sportovních hvězd. Od té doby zestárnul, trochu přibral, ale elán neztratil. Podle slov moderátora přijelo celkem 15 lidí (tanečnice, muzikanti, pyrotechnik) a dvě auta plná pyrotechniky, kterou Dan Nekonečný hojně používá.

Pořadatelé měli rozum a tak koncert začínal po deváté hodině, kdy už přeci jen slunce postupně mizí a tak mohou všechny pyrotechnické efekty řádně vyniknout. Tanečnice začaly tančit, Dan začal zpívat a bylo jasno. Koncert skupiny Šum svistu byla show od začátku až do konce.  Dan Nekonečný na pódiu vystřídal několik obleků, z toho většinu ozdobených nějakými rachejtlemi nebo ohňostroji. Pyrotechnik skupiny také nelenil a občas za Danem spustil ohnivý kolotoč. Ostatně, obrázek si můžete udělat z přiložených fotek :)

Během koncertu se také nad píseckým náměstím objevilo UFO.  Nejprve jedno oranžové světlo, a posléze dvě, se chvíli vznášely nad náměstím, načež odletěly směrem k píseckým lesům. V rozruchu koncertu však mnoho pozornosti nezískaly avětšina přítomných je zřejmě považovala za něco spojeného s koncertem. Uvidíme, co na to řeknou další očití svědkové.

Koncert skončil a my se přesunuli na nábřeží, kde nás čekal závěrečný ohňostroj. A od té doby mi hlavou  stále zní slova „Ráno je modrá tůň a břehy jsou bílý…“

Související články

• Pamela Anderson v Písku! A je větší, než jsme čekali.
• Jak jsem „ukázal“ talent…
• Pohlreich vzal útokem školní jídelnu…
• Sluchátka dohrála
• Pořad Ano, šéfe! má novou hvězdu – kluka hrajícího si s kamením
• Jak jsem potkal Vinnetoua