Stalo se mi... » Jídlo

Nutí Kaufland své zákazníky nakupovat?

Lieswilly — Sun, 29 Aug 2010 06:09:59 +0000

Už jste někdy přemýšleli o tom, jakými lákadly nás zahlcují majitelé obchodních řetězců? Myslíte, že mají své tajné triky na to, jak přinutit zákazníka, aby místo s jedním máslem odešel i s deseti rohlíky navíc? Pokud jste si alespoň na jednu z otázek odpověděli ano či ne, tak právě pro Vás je určen tento článek. Dnes se zaměříme na návštěvu Kauflandu!

Jaké že triky a nástrahy na nás číhají při návštěvě tohoto německého giganta? Chcete snad vědět jaké druhy klacků nám házejí pod nohy ti, kteří by měli mít na mysli „náš zákazník, náš pán“? Toto známé přísloví by se dalo do dnešní doby převést asi jako „náš zákazník, dem ho voškubat a nasrat co nejvíc“!

Jdete kolem výše nejmenovaného obchodního řetězce a už zdálky slyšíte známou melodii, která Vám jakoby do ucha šeptá „máš-li prachy, padej dovnitř, šmejde, nemáš-li je, ztrať se“. Vy nedokážete vzdorovat této magické melodii a vstoupíte dovnitř, aniž byste tušili, že jste právě byli uneseni ďábelsky promyšlenými tóny – pokud tedy s sebou máte peněženku. Tato melodie má v sobě dokonce i schovaný tzv. filtr skrblíků, který spolehlivě odfiltruje každého, kdo zrovna není při penězích. Vstup do této otřesně vypdající budovy bychom tedy už vysvětlený měli. Co nás ale vede k tomu koupit kromě másla ještě nějakých těch pár kremrolí navíc?

Jistě mnozí z vás přemýšlíte o aplikovatelnosti mého předělaného přísloví. Ukážeme si to na jednoduchých příkladech. Nyní si rozebereme pasáž „nasrat co nejvíc“ a následně se vrhneme na pasáž „dem ho voškubat“. Obchodníci dlouho přemýšleli čím Vás asi tak nejvíc naštvou a tady je seznam, který se mi podařilo ukrást z rukou nejvyšších:

1. Poznámka: Nákupní košíky si budou muset lidé dočasně pronajmout.
Efekt: Nic nenasere víc, než když si zákazník bude muset jít rozměnit své velké bankovky až k pokladně a zase zpět.
Výsledek: víc nasranejch zákazníků

2. Poznámka: Více pokladen netřeba otvírat.
Efekt: Ušetříme peníze za ty břídily, za kasou, nasereme více zákazníků, ti šmejdi, kteří nechtějí utrácet aspoň budou muset déle čekat.
Výsledek: víc nasranejch zákazníků

3. Poznámka: Potraviny, které se nakupují nejvíce umístíme do regálů střídavě nahoru a dolů. Doprostřed umístíme ty nejméně prodávané věci.
Efekt: Ti šmejdi, kteří chtějí málo utrácet, se budou muset kouknout nahoru, pak dolů, určitě něco zapomenou a jejich pohledy budou směřovat znovu směrem vzhůru a to by pes psa nepoblil, aby si přitom nevzali i něco z prostředka. Zároveň se nám podaří nasrat i hodně důchodců, kteří mají problémy s ohýbáním a natahováním se. Sice se přitom pořádně zapotí, ale na tom už tolik nesejde, když nám stejně pokaždý zasmrdí obchod. Koupí se silnější klimatizace a pořád se to vyplatí.
Výsledek: vyšší tržby, víc nasranejch zákazníků

4. Poznámka: Nejnakupovanější potraviny – jako třebas rohlíky – umístíme co nejdále od vchodu.
Efekt: Ti šmejdi, kteří chtějí málo utrácet, budou muset jít celou cestu kolem ostatních výrobků a určitě se nám podaří našimi speciálně laděnými vůněmi ošálit jejich nos a donutit je k přidání si dalších věcí do košíků. Jako další plus bych viděl i lekci důchodcům. Jen ať se projdou, ti smradlaví šmejdi!
Výsledek: vyšší tržby, víc nasranejch zákazníků

5. Poznámka: Jen co vejdou, nabušíme jim do uší naše další melodie, reklamy a ostatní blbosti. Normální písničky budeme hrát jen, když budou sekat dobrotu.
Efekt: Ti šmejdi, kteří chtějí málo utrácet už nebudou mít šanci. Speciální melodie pronikající do podvědomí je přinutí nechat tady i svoje spodní prádlo.
Komentář redakce: A ještě k tomu si ani při nakupování příjemně neodpočineme, jak se nám snaží namluvit. Místo pohodové muziky se dočkáme maximálně hip-hopových skřeků.
Výsledek: vyšší tržby

6. Poznámka: Cukrovinky jako bonbony a další na pohled lákavé dobrůtky umístíme k pokladně.
Efekt: Ti, jež odolali prvnímu náporu chůze kolem „sladkých regálů“, jistě neodolají pokud své oblíbené sladkosti uvidí znovu. Určitě se nám také podaří naštvat spoustu rodičů, kteří nesnesou tu ostudu u pokladny, když po nich jejich děti svým rozmazleným brečením budou žádat další a další bonbony!
Komentář redakce: Jde Kauflantem holka, která si o sobě myslí, že je tlustá. Právě prochází okolo bonbonů, ale její pevná vůle jí nedovolí schramstnout vše co vidí a pomáhá jí pokračovat dál a dál, dokud nejsou všechny sladkosti zcela z dohledu. Plná pýchy pokračuje v nákupu. Ke kase se dostává natolik unavená, že sahá po prvním sáčku bonbonů s tím, že potřebuje doplnit energii a napodruhé odolává. Pak se divme, že je tolik obézních lidí! Může za to Kauflant!
Výsledek: vyšší tržby, víc nasranejch rodičů

Nyní, když jsme si představili základní triky výše nejmenované obchodní společnosti, tak si můžeme v klidu sednout do kroužku či trojúhelníku a poslechnout si závěrečné zamyšlení.

Myslím si, že tyhle špinavosti používají i další řetězce. Rozhodně ne však v takové míře jako „vy víte kdo“. Pokud si myslíte, že našemu odborně vybranému šamanovi se nepodařilo zjistit vše a nějaká ta nekalá obchodní praktika mu unikla, neváhejte nás upozornit ve všudypřítomných komentářích.

Jinak díky pokud jste se dostali až sem a koukejte si vzpomenout na tento článek, šmejdi, až příště půjdete zase nakupovat a snažte se nechat se co nejmíň ošálit. A pamatujte na heslo: „Když du pro máslo, tak nekupuju rohlíky“! Pokud se tímto budete řídit, oni ani nikdo jinej s Vámi nic nezmůže a vo tom to je!

Následuje již pouze několik otázek ve stylu proslulé Enigmy, která je celému lidstvu tak prospěšná, neboť nás nutí přemýšlet, jako žádný jiný časopis… i my chceme být světu prospěšní… proto!

1. Může na tomto tvrzení být ono pověstné zrnko pravdy?
2. Podařilo se snad tomuto článku zachytit původní účel písní hraných v obchodních řetězcích?
3. Kam až ve skutečnosti nekalé praktiky obchodních řetězců sahají?
4. Jedná se o senzaci světového formátu, nebo jde jen a pouze o podvrh?
5. A jak je to vlastně s údajnými zázračnými vlastnostmi svěcené vody?
6. Co to bylo za podivného tvora?
7. Perla na konec – Skutečně mu nějaký tajemný hlas poroučel vraždit?

Vložil: Lieswilly’s Ethernity – Life’, Movies, Computers

Související články

Miluji vaření. A miluji jezení.

petron — Wed, 28 Apr 2010 20:23:08 +0000

Máloco mi udělá takovou radost, jako dobré jídlo. A máloco mě tak otráví, jako poznání, že jak v posledních dnech doma postupně docházela jedna surovina za druhou, dostala se naše spižírna do stavu „nevařitelnosti“. Položky, které jste tam o minulém víkendu mohli vidět, prostě nedávaly moc neděje, že z nich uvaříte něco poživatelného. Natož že bude nějaký kulinářský zážitek.

Když jsme před polednem odhalili, že je situace opravdu kritická, vypadalo to jen na dvě možná řešení: Vyrazíme z tepla domova do deště na nákup. Nebo: Vyrazíme z tepla domova do deště na oběd. Pak jsme zvolili třetí řešení.

Po chvíli brouzdání po netu jsem zadal pár zbylých ingrediencí – těch nejslibnějších – do vyhledávače receptů NajduRecept.cz. Se znakem + mezi nimi. Chlubí se, že indexují desítky tisíc receptů, tak ať se pochlapí. A vážně, vypadlo nám několik chlebových polévek, jako to jídlo, které by se jaksi dalo… Dalo uvařit. A tak jsme nešli do deště a kupodivu nejen že se chlebová polévka dala uvařit, ale byla i docela dobrá.

Příště ale zajdeme na NajduRecept.cz za nějakým lepším jídlem. Naše idea je, že uvaříme něco exotického. Třeba z thajské kuchyně. Jen tentokrát budeme muset trochu nakupovat.

Související články

Zážitková restaurace v Táboře

Milan — Thu, 18 Feb 2010 09:47:22 +0000

Tábor je překrásné historické město v jižních Čechách, které kromě množství památek nabízí i spoustu nevšedních zážitků. Pokud se nebojíte zkoušet nové věci, můžete zaskočit i do restaurace nedaleko starého náměstí.

Jsou zážitky příjemné a pak jsou zážitky silné. Ideální je, když se setkají. Problém je, když se dostaví jen jeden z nich a druhý zůstane doma. Do kategorie silných se řadí i návštěva zmíněné restaurace. Chtěl bych zde napsat její název, ale nepamatuji si jej. Místní ji poznají podle fotografie, turisté si ji budou muset najít sami.

Již u vchodu vás přivítá umě vyvedený poutač s nabídkou dne. Jedná se o klasická menu, jaká najdete i v jiných restauracích. Interiér pak svojí výzdobou naznačuje něco o tom, že majitel zřejmě před časem navštívil Mexiko. Jak říkám, je na co se těšit.

Když jsme se usadili ke stolu, paní servírka nám hbitě přinesla jídelní lístky. Sice o jeden méně, než nás u stolu bylo, ale my se máme rádi, tak jsme se nějak podělili. Případného návštěvníka musím upozornit, aby listoval opatrně, neb jídelní lístky mají sklon se při manipulaci rozpadat.

Když už budete sedět, určitě nezapomeňte sledovat práci paní servírky, její vysoce efektivní a propracovaný systém obsluhování vás leccos naučí o tomto náročném řemesle. Nezapomeňte se také zeptat, jaká že je ta denní nabídka, protože v přineseném menu byste ji hledali marně. V této restauraci totiž myslí na vaše zdraví. Před obědem je dobré se trochu protáhnout, takže vám bude oznámeno, že „je přeci napsaná na poutači před restaurací„. Ale nebojte se, pokud se nezvednete, abyste se šli podívat, nakonec se ji stejně dozvíte.

Jako správný vlastenec jsem si vybral kuřecí plátek s americkým bramborem. Čekací doba standardní, proti tomu nemohu nic říci. U vedlejšího stolu si kolega objednal totéž a dostal jídlo dříve, takže jsme mohli pobaveně sledovat mírné rozpaky, když na talíři kromě kuřecího plátku a oblohy nebyla ani jedna brambora :) Když se pak paní obsluhující vracela od zadního stolu, udivenému kolegovi na dotaz odpověděla, že je teprve přinese. Takže se nebojte ptát, dozvíte se všechno. Nebo prostě tiše počkejte. Jde o zážitky, ne?

Můj kuřecí plátek jsem dostal i s bramborami na jednom talíři. Hm, zážitky jsou tady jen pro někoho. Co se dá dělat, pustíme se do jídla.

Největší výzvou se staly právě americké brambory. Jakmile jsem totiž vidličkou probodl osmaženou slupku, brambora splaskla jako vypuštěný míč. Při bližším ohledání jsem zjistil, že obsahem „americké brambory“ není zřejmě brambora, ale cosi polotekutého, co bramboru připomíná barvou, nikoliv konzistencí nebo chutí. Zajímavá kreace!

Na kuřecím plátku bylo znát, že se kuchař vrátil nedávno od moře. Nebo se možná rozhodl osvítit českou veřejnost tím, že ji naučí jíst slaná jídla. Nebo je možná jen geniální. Sůl totiž probouzí žízeň a její použití je tak vhodné zvláště v restauracích, kde nutí hosty objednat si další pití. Jak vynalézavé!

Když pak paní obsluhující procházela kolem, míra zážitků se dovršila. Zkušeným pohybem zkontrolovala lahev od nealko piva, která stála na stole, a protože na dně ještě malinko zbylo, neváhala, slila ho kamarádovi do napůl plné sklenice a hbitě ji odnesla. Beze slova a profesionálně :)

Nebudu dál pokračovat. Pokud chcete, udělejte si výlet a restauraci navštivte sami. Tolik zážitků totiž za nějaké to cestování stojí a zážitkovou turistiku za cenu oběda hned tak nenajdete. A na jídlo si pak můžete zajít třeba vedle. :)

Související články

Utřít, nebo neutřít?

Hanka — Fri, 08 Jan 2010 10:32:55 +0000

Jednou jsme se vybrala s mými kamarády na nedělní přecházku Prahou. Podzim se blížil ke konci, takže venku bylo příjemně mrazivo. V ten den jsme se rozhodli, že pojedeme do centra a zahrajeme si na turisty, kteří se loudají po Staroměstském náměstí, obdivují Orloj a přecpávají se párky v rohlíku.

Natlačili jsme se do tramvaje směr centrum. Procházka to byla opravdu úžasná. Na to, že už dávno nejsme v pubertě, jsme se opravdu bavili jako děti. A samozřejmě, při zábavě člověku rychle vytráví. Na Staroměstském náměstí žádné párky nebyly, tak jsme si to namířili přímo na „Václavák“. Stánku s rychlým občerstvením jsme udělali skvělou tržbu a s jídlem v rukách jsme se vybrali dál. Všichni jsme se s chutí cpali.

Kolem byla nějaká lékárna – jenom jsme se v duchu smála, jak si dnes holduju na přepečeném párečku a zítra kvůli němu nějakou lékárnu možná i navštívím.

Najednou však nastal malý problém. Kamarád potřeboval ubrousek. Jako naschvál, nikdo už žádný neměl. A to víte, není to nic příjemného mít umazanou pusu z mastného párku. Vtom kamarádka vítězoslavně prohlásila, že ona utěrky má. To sice bylo fajn akorát, že to byly utěrky na dětskou prdelku jejího prcka. Mne to osobně nevadilo, kamarád se ale zatvářil nedůvěřivě. Ale nakonec si utěrku vzal. Vytáhnul ji z balíčku a prohlásil: „S čím ty synovi utíráš prdelku, s tím já si utírám pusinku.“ Všem nám bylo hrozně do smíchu. Všechno ale završil slovy, že tyto utěrky jde dětem dnes jenom závidět.

Související články

Zdeněk Pohlreich vydal knihu

Milan — Tue, 10 Nov 2009 22:59:30 +0000

Zdeněk Pohlreich, česká superstar a hvězda seriálu „Ano, šéfe!„, vydal knihu svých receptů včetně DVD. Jaká je?

Abych pravdu řekl, taky bych rád věděl. Když jsem se totiž navnaděn dnešním zatím posledním dílem „Ano, šéfe!“ pokusil knihu sehnat, zjistil jsem, že vyjde až 12. listopadu. Takže o ní zatím nic nenapíšu, ale nebojte se, hned jak bude na pultech, pokusím se vám o ní něco napsat. Vydržte. :)

Aby vám to nebylo líto, přeci jen nějaké informace mám: kniha se jmenuje Bravo, šéfe! s podtitulem Zdeněk Pohlreich vaří mezinárodní kuchyni, vydalo ji nakladatelství Ikar, má 64 stran, DVD v ceně, stát bude 229 Kč.

Oficiální text distributora pak říká: 30 nejlepších receptů vynikajícího šéfkuchaře – předkrmy, saláty, polévky, hlavní jídla a dezerty. Kuře na mnoho způsobů připravuje Zdeněk Pohlreich krok za krokem na přiloženém DVD.

A tady je obálka ;)

Související články

Pohlreich vzal útokem školní jídelnu…

Milan — Sat, 31 Oct 2009 14:06:26 +0000

Zdeněk Pohlreich, hlavní postava televizní show „Ano, šéfe!„, vtrhl v polovině října do školní jídelny základní školy. Během jeho řádění došlo k mnoha emotivním situacím a vedoucí školní jídelny Ivana Lišková a celý její kolektiv podaly hromadnou výpověď…

Tak takhle naštěstí ne, i když název článku, který jsem si přečetl na revue.idnes.cz k tomu téměř vybízí. A kromě posledního dvojdílu pořadu „Ano, šéfe!„, který byl až nečekaně poklidný a optimistický, by se nejednalo o nic vyjímečného :)

Ve skutečnosti se v článku dozvíte, že se Zdeněk Pohlreich musel vypořádat s výzvou uvařit pro děti oběd za 26 Kč a že jeho snem je, aby ve školních jídelnách vařili lidé na dobré restaurační úrovni. Dozvíte se také, že obdivuje aktivitu jiného slavného kuchaře, který se snaží změnit britské školní stravování. „Aktivitu Jamieho Olivera považuji za převratnou. Mohl by sedět doma a počítat peníze, ale on se snaží udělat něco dobrého. Profesionální kuchaři v Čechách mají morální povinnost udělat to samé,“ říká Zdeněk Pohlreich. A nám nezbývá, než s ním souhlasit.

No, ale proč o tom píšu? Při čtení výše zmíněného článku jsem si vzpomněl na již téměř zapadlé vzpomínky z mé školní jídelny. Na základní škole byl totiž čas oběda vším možným, jen ne poklidným stolováním. Byla to vysoká škola tvořivosti a zároveň přizpůsobivosti. Jaké výzvy před nás nezletilé stavěl zlomyslný učitelský sbor se svými pohůnky! Jeden příklad za všechny – jak se zbavit kusů tlustého masa, po kterém se vám chtělo zvracet, když jste nesměli k okénku přinést žádné nedojedené zbytky a dohlížející pedagog vás sledoval svým ostřížím zrakem třeba přes půl jídelny? Bylo třeba vystihnout přesně ten okamžik, kdy se jeho oči na chviličku zaměřily na jiného nebohého žáka, a nechtěný kus masa hodit rychle pod stůl. Nebo pokud byl člověk odvážnější (a tak trochu hajzlík, co si budem povídat :)), hodil kus nechtěného masa sousedovi na talíř, tác s prázdným talířem rychle zvedl a utíkal k okénku. Prázdno, dojedeno, můžeš jít. Co měl nebohý spolužák dělat? Jeho problém. Dokonce si pamatuji, kolik jídla bylo možno najít za a mezi žebry ústředního topení. Jak říkám, v nouzi dokáže i jinak ledabylý žáček projevit neskutečnou tvořivost. :)

Strašně moc by mne zajímalo, jaké vzpomínky na školní jídelnu má Zdeněk Pohlreich. Vždyť i on vyrůstal v době, kdy gastronomie bylo neznámé a skoro sprosté slovo. Je skvělé, že je tato doba pryč. A tak nezbývá než Zdeňkovi, ale i všem dalším kuchařům profíkům a machrům v oboru popřát, ať se jim daří lépe a lépe, a vy ostatní, šmudlalové, běžte raději dělat něco jiného. ;)

Jaké vzpomínky máte vy? Napište nám o tom do komentářů nebo jako váš článek. Vaše příběhy rádi zveřejníme.

Související články

Snižte si cholesterol – já bych ráda, ale…

zdenulka58 — Tue, 10 Feb 2009 08:36:11 +0000

Jó, to se to řekne! Ale kdy a jak? Myslím si, že začínám vést zdravý způsob života. Denně konzumuji ovoce, zeleninu, luštěniny i obilniny. Vím, že obsahují málo tuků a mají dostatek balastních látek, které pozitivně ovlivňují hladinu cholesterolu. Vím, už taky, co brání vstřebávání LDL do krve – například saponiny. Ty jím v luštěninách. Taky ve stravě vynechávám tučná a více solená jídla. Taková to strava totiž může hladinu cholesterolu zvednout na nežádoucí stav. A TEN SE SNIŽUJE JAKO ŠNEK!

Denně jím kopce ovoce, zeleniny a jak jsem již uvedla, luštěniny. Jednak mě dobře zasytí a odpadá tak pojídání sušenek, smažených brambůrků, slaných oříšků a dalších méně zdravých, ale lákavých pochutin.

Co nemůžu přijmout? Olivový olej. Vím, že je zdravý, zvlášť ten, který je vyráběn studenou cestou, ale nechutná mi velice. Nahrazuji ho bylinkami. Obloukem se vyhýbám sádlu, slanině, fritovaným pokrmům, ztuženým tukům a hlavně sladkostem.

Někdy si připadám jako králík a slepice, taky jako jogín a včelka, co se spokojí s kapkou rosy. Tak proč ty nežádoucí cholesterole nemíníš konečně snížit hladinu?!