Stalo se mi... » Praha

Jak jsem sháněl bydlení v Praze

RealHit — Fri, 04 Feb 2011 09:41:22 +0000

Určitě to mnozí z Vás znají, dokončíte vysokou školu, pár dní slavíte, ale poté si uvědomíte, že jste se ocitli ve „skutečném světě“. Člověk najednou musí začít myslet jinak a postavit se na své vlastní nohy. Pocházím z menší vesničky a do školy jsem chodíval v Praze. Bydlení mi vždy zajišťovaly koleje, stravu zase levné menzy. Jenže po získání titulu bylo najednou vše jinak. Na koleje jsem nárok neměl a statut studenta mi rázem zmizel. Věděl jsem, že chci zůstat v Praze, s tím však bylo spojeno také hledání nového bydlení. Jako čerstvý absolvent jsem neměl peněz nazbyt, takže v úvahu přidal pouze pronájem bytu v Praze.

Člověk si řekne, jasně, projdu si internet, vyberu pár nejlepších nabídek, zajdu se do bytů podívat a mám vyhráno. Opak je však pravdou a bytů k pronájmu, které by mě vyhovovaly, moc není. Problémem také bylo, kde vůbec takové byty hledat. Naštěstí mi kamarádi ze školy doporučily server RealHit.cz, kde je více než 10 000 nabídek pronájmu bytů v Praze. Začal jsem tedy vyhledávat a dělat si představu o lokalitě, kde bych chtěl bydlet a především o ceně.

Výběr toho správného bytu trval necelý týden. Ozval jsem se na více nabídek, abych měl jistotu, že mi alespoň jedna vyjde. A opravdu vyšla. Nyní bydlím v krásném slunném bytě nedaleko centra, a abych snížil náklady na pronájem, přibral jsem k sobě do bytu jednoho bývalého spolužáka.

Související články

Jak jsem si našla levné letenky do Manchesteru

jak na letenky — Tue, 14 Sep 2010 08:45:01 +0000

Brouzdám si internetem a říkám si, že se letenky do Manchesteru hledají pěkně blbě (s prominutím). Většinou na mě odevšud vyskakují nabídky do Anglie, jenomže se často jedná o akce do jiných míst, především do Londýna.. Člověk má opravdu trochu problém najít dobrou akci do konkrétního místa, pokud to zrovna není hlavní město některé země.

Úplnou náhodou jsem však mezi tunami odkazů na internetu narazila na společnost Jet2. Zjistila jsem (hurá!), že nabízí lety do Manchesteru. A to pro odlety z Prahy, což se hodí, nehodlám kvůli tomu cestovat do Vídně, natož na nějaké letiště v Německu. O spojení Praha – Manchester jsem netušila. Vlastně přemýšlím, jestli tuhle společnost (Briti) vůbec znám.. Asi ne, alespoň ne doteď:). Také jsem mimo jiné objevila, že portál akcniletenky.cz zrovna o Manchesteru informuje. Dá se tam v druhé půlce září 2010 letět za míň než 6 stovek Kč. Jinak bych řekla, že něco najít o Manchesteru je opravdu nevděčné. Jaká je vaše zkušenost?

Jinak mimochodem, taky jsem odhalila docela dobrou stránku, kde si člověk může sledovat, pokud to dobře chápu, akce z nějakého města. Je to na myairdeals.com, ale v angličtině. Trochu jsem se toho bála, ale naštěstí je to udělané tak, že to člověk zvládne intuitivně. Zadala jsem si tam odlety z Prahy, tak doufám, že se tam brzo zase objeví nějaká akce do Manchesteru. Londýn je sice krásný, ale moje příbuzenstvo holt pracuje jinde:). Ještě si to jdu trochu prostudovat. Tak zatím hezký den dámy a pánové:).

Související články

Premiéra na badmintonu v Praze

Barbora Černá — Fri, 05 Mar 2010 17:54:04 +0000

badminton v praze

Od mala jsem ráda sportovala. Od 10 let jsem plavala, poté mě v deváté třídě chytl basketbal, u které jsem vydržela až do svých 20 let. Protože jsem již nestíhala školu a nechtěla se mu věnovat profesionálně, tak jsem skončila a na nějaký čas se nevěnovala žádnému sportu. Moje tělo se s tím dlouho srovnávalo, protože bylo zvyklé skoro na každodenní zátěž. Proto si po pár týdnech říkalo o nějakou aktivitu.

Zrovna když jsem přemýšlela, který z těch moderních sportů, jako jsou squash nebo in-line brusle, zkusit, ozvala se mi spolužačka, jestli bych s ní nechtěla zajít na badminton. Protože jsem si badminton vybavovala jako nudnou hru z letních táborů, neměla jsem ani moc chuť. Nakonec mě přesvědčila a já vyrazila na svůj první Badminton v Praze. Jaké bylo moje překvapení, když jsme dorazily do krásné klimatizované haly, půjčily si rakety a šlo se na to.

Prvních pár minut jsem se trošku trápila, ale poté jsme se rozehrála a zamilovala se ! Ano, do badmintonu! Od té doby chodím hrát nejméně jednou týdně a jsem moc ráda, že mě tenkrát kamarádka vytáhla. Pokud ještě váháte, tak určitě doporučuji vyzkoušet. Je to opravdu zábava a pořádně se u toho navíc zpotíte. Pokud jste z Prahy jako já, tak přehled kde si zahrajete badminton v Praze najdete tady. Kdesportovat.cz vám najde sportovní centra po celé republice. Takže i badminton v Brně nebo v Ostravě.

Související články

Pošta na Barrandově? Jako za socialismu, čekáte ve frontě 45 minut!

hana.rebeka — Wed, 10 Feb 2010 12:14:11 +0000

Jdu z domu na poštu, abych si vyzvedla doporučené psaní. Nesmím si zapomenout odskočit na toaletu, vzít s sebou knihu, mobil s oblíbenými písničkami v MP3, dobré boty, někdy i minerálku, také průkaz totožnosti a lístek z pošty. Někdo by si mohl podle popisu myslet, že plánuji výlet do centra Prahy. Omyl! Jdu na poštu! Na pobočce České pošty na Tilleho náměstí, na pražském Barrandově strávíte totiž někdy i 45 minut! Připomíná mi to fronty, kdy jsem s maminkou stály za socialismu v obchodě na nákup a čekaly, až na nás dojde řada…

NEJHORŠÍ POBOČKA ČESKÉ POŠTY MÉHO ŽIVOTA

Během svého života jsem na vlastní kůži vyzkoušela desítky poboček České pošty po celé České republice, ale musím přiznat, že toto je zatím moje nejhorší zkušenost. A kde že je tato pobočka, abyste se jí vyhnuli? Jedná se pobočku 52, která je na Praze 5 – Barrandově, Tilleho náměstí 792/2.

ŠEST PROSKLENÝCH PŘEPÁŽEK, FUNGUJE VĚTŠINOU JEN POLOVINA

Na první pohled to je obyčejná pobočka České pošty uprostřed velkého panelového sídliště. K dispozici je celkem šest přepážek pro klienty, přesně řečeno pět okének a jedno speciální – balíkové. Takže máte takový dobrý pocit, že to bude rychle „odsejpat“. To je ale omyl!

Za prosklenými přepážkami je sice k vidění velké množství personálu, ale tím se nenechte oklamat! Z šesti přepážek fungují většinou tři, a velice výjimečně čtyři.

Ale počítejme spíš se třemi, protože ta balíková, jak jsem psala, ta je speciální. Takže tam jen tak někdo nesmí! Když tam jako člověk neznalý „zavedeného pořádku“ vykročíte, ostatní čekající vám to brzy od plic vysvětlí!

Mají převahu davu, takže to neustojíte, musíte poslechnout a pokorně se zařadit zpět do jednoho ze tří dlouhých zástupů. Věřte mi, už jsem to zkoušela!

PŘI NÁVŠTĚVĚ POŠTY POČÍTEJTE S PŮLHODINKOU

Když jsem se vydala poprvé na poštu, netušila jsem, co mě čeká. Čekala jsem spolu ve třech zástupech a v každém bylo 10 či 15 lidí. Za tu dobu se opravdu podíváte několikrát na hodinky a zjistíte, že si musíte pro příští návštěvu rezervovat asi tak půlhodinku, ne-li víc.

MŮJ REKORD NA POŠTĚ? 52 MINUT!

Zkusila jsem chodit na poštu v jiných hodinách, ale jak jsem pochopila – ráno, poledne, odpoledne nebo večer, je to celkem jedno. Situace je téměř vždycky stejná. Vždycky musíte počítat zhruba s půlhodinkou. Jen výjimečně se mi podařilo, že jsem tam byla jen 10 minut. Nejdelší rekord byl 52 minut!

ZA PŘEPÁŽKAMI VLÁDNE POHODA, KLÍDEK A CHAOS

Člověk si musí položit otázku: „V čem je problém?“ Personálu je hodně, ale když se zadíváte podrobně (a věřte mi, času je na dívání dost a dost!), tak zjistíte, že za přepážkami vládne pohoda a chaos dohromady.

Nikdo nikam nespěchá, a i stálé zaměstnankyně hledají doporučené psaní na třech či čtyřech místech, neustále se vrací k počítači a znovu ho hledají. Několikrát si povzdychnou, že psaní není možné najít. Nakonec po 10 minutách, kdy už za vámi stojí asi dalších 15 lidí, se psaní jakoby náhodou někde objeví.

Nejsem jediná, kdo si stěžuje na tuto pobočku pošty. Kromě mé rodiny a sousedů, i další lidé, kteří např. píší rozhořčené dopisy do nejrůznějších novin, např. Pražan, vydání z roku 2009.

DOPIS PRO GENERÁLNÍHO ŘEDITELE ČESKÉ POŠTY BYL ZTRÁTA ČASU

Já jsem obrátila se svými stížnostmi na generálního ředitele České pošty, s. p. Ing. Petra Sedláčka. Odpověděl mi jeho provozní ředitel Regionu Praha Ing. Radek Fiala. Česká pošta o problémech ví, a snaží se je řešit. Dlouhodobým plánem do budoucna je výběr nových prostor, které ovšem musí vyhovovat především zákazníkům, splňovat provozní hlediska a také právní…

S PŘÍRŮSTKEM LIDÍ ZA 20 LET NIKDO NEPOČÍTAL

Zdá se tedy, že řešení je v nedohlednu. Pobočka byla postavena na barrandovském sídlišti asi před 15 až 20 lety. Zřejmě se tedy zapomnělo, že po takové době bude mnohem více lidí, a že bude nutné pobočku přizpůsobit nárokům klientů. Mnoho lidí se do této městské části přistěhovalo, jiní si zde kupují bydlení v novostavbách a další, kteří se tehdy narodili, dnes už využívají poštu jako dospělí.

TÁPAVÍ ZAMĚSTNANCI = HOLÉ NEŠTĚSTÍ

I když Česká pošta hledá nové prostory, aktuální problém s dobou odbavení se neřeší. Řekněme si to otevřeně – není zájem to řešit! Pokud budou zaměstnanci pracovat pomalu a ani po letech nebudou vědět, kde mají hledat doporučená psaní, problém bude stejný.

PROČ ČESKÁ POŠTA NEOBSADÍ VŠECHNY PŘEPÁŽKY ZAMĚSTNANCI?

Pro začátek by možná stačilo, kdyby pošta přijala další tři lidi a fungovalo všech šest přepážek najednou. Myslím, že problém by byl vyřešen a Česká pošta by nemusela neúčelně vynakládat milióny k vystavění nové pobočky!

Snad ani není třeba psát, že Česká pošta je státním podnikem, jejíž služby, zaměstnance a provoz si platíme všichni ze svých daní.

KDYŽ MUSÍM NA POŠTU, JEDU RADĚJI DO CENTRA PRAHY

Já sama chodím na poštu jen v případě, když mi někdo něco posílá. Většinou všechny varuji, aby mi posílali obyčejné psaní, ne doporučené.

Vyhnu se tak návštěvě pošty na Barrandově. Když musím něco posílat já, raději si zajedu do centra Prahy. Na pobočce v Jindřišské ulici mi vyřízení dopisu u přepážky trvá často i jen pět minut a i s cestou je to rychlejší a rozhodně komfortnější.

A jaké zkušenosti a zážitky máte s Českou poštou vy? Pište, e-mailujte! Těším se na vaše postřehy…

Odkazy a fotografie:
http://www.flickr.com

Hana Rebeka Šiander
Vyšlo na http://siander.blog.idnes.cz, kde najdete i další články autorky

Související články

Utřít, nebo neutřít?

Hanka — Fri, 08 Jan 2010 10:32:55 +0000

Jednou jsme se vybrala s mými kamarády na nedělní přecházku Prahou. Podzim se blížil ke konci, takže venku bylo příjemně mrazivo. V ten den jsme se rozhodli, že pojedeme do centra a zahrajeme si na turisty, kteří se loudají po Staroměstském náměstí, obdivují Orloj a přecpávají se párky v rohlíku.

Natlačili jsme se do tramvaje směr centrum. Procházka to byla opravdu úžasná. Na to, že už dávno nejsme v pubertě, jsme se opravdu bavili jako děti. A samozřejmě, při zábavě člověku rychle vytráví. Na Staroměstském náměstí žádné párky nebyly, tak jsme si to namířili přímo na „Václavák“. Stánku s rychlým občerstvením jsme udělali skvělou tržbu a s jídlem v rukách jsme se vybrali dál. Všichni jsme se s chutí cpali.

Kolem byla nějaká lékárna – jenom jsme se v duchu smála, jak si dnes holduju na přepečeném párečku a zítra kvůli němu nějakou lékárnu možná i navštívím.

Najednou však nastal malý problém. Kamarád potřeboval ubrousek. Jako naschvál, nikdo už žádný neměl. A to víte, není to nic příjemného mít umazanou pusu z mastného párku. Vtom kamarádka vítězoslavně prohlásila, že ona utěrky má. To sice bylo fajn akorát, že to byly utěrky na dětskou prdelku jejího prcka. Mne to osobně nevadilo, kamarád se ale zatvářil nedůvěřivě. Ale nakonec si utěrku vzal. Vytáhnul ji z balíčku a prohlásil: „S čím ty synovi utíráš prdelku, s tím já si utírám pusinku.“ Všem nám bylo hrozně do smíchu. Všechno ale završil slovy, že tyto utěrky jde dětem dnes jenom závidět.