Stalo se mi... » Předvolební boj

Předvolební vtip (a příběh)

Milan — Thu, 27 May 2010 22:41:33 +0000

Tento vtip ke mně dorazil po internetu. A protože zítra je první den, kdy můžeme jít volit, přečtěte si ho a vyražte k volbám s veselou myslí :)

Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl. Ukázalo se, že to byla mrtvice. A protože podle hesla „Zdraví není byznys“ neměla blízká nemocnice dostatek personálu, tak zemřel. Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal:

„Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi.“

„To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící.“

„Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost.“

„Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!“.

„Lituji, ale taková jsou pravidla“, odpověděl Petr.

Odvedl Paroubka k výtahu a jeli dolů do pekla. Brána Pekel se otevřela a Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v RáJi. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici oroseného piva a kotletku.

„Dej si jedno, Jirko!“

„Ne, slíbil jsem že už nebudu pít a budu hubnout“, odmítá Paroubek.

„Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje.“

Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co mají sociální demokraté rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků, prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních činitelů, zavedení majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý a důsledný boj s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů. Všichni si to skvěle užívají a dřív než si to Paroubek uvědomí, je den pryč. Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když se dveře výtahu znovu otevřou je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.

„Tak a teď je čas na návštěvu Ráje“, a otvírá mu bránu.

A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech než o jídle, o penězích, a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě.

„No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali,“ říká si Paroubek.

Den skončil a svatý Petr se vrátil. „Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost.“

Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: „Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu – víš Nebe bylo krásné, a tak… ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla.“

Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá jako poušť ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech, jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou.

Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: „Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně.“

Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne: „Jo, holenku, to včera byla volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!“

od Dalibora Sosny, Facebook

Související články

Dělá si Paroubek antikampaň?

Aleee — Tue, 16 Mar 2010 10:30:41 +0000

Studenti politologie naší univerzity v Olomouci připravili sérii přednášek s názvem Česká republika 2010 a pozvali čelní představitele politických stran, které promluví nebo pravděpodobně promluví do nadcházejících voleb. Už u nás byl Radek John, ale dneska přijel Jiří Paroubek. Nemohla jsem si to nechat ujít, prostě jsem musela vidět, jak se bude potit u nepříjemných otázek studentů politologie, práv, žurnalistiky a jiných…

Bylo narváno. Ani Paroubek se svými nohsledy se nemohl přes stojící a na zemi sedící studenty, na které nevybylo místo, prodrat ke své židli na pódiu. Já jsem také byla tou stojící, ale v jiné uličce než v té, kterou přišli ONI.

Jelikož název cyklu zní tak jak zní, čekala jsem, že se Paroubek vyjádří k tématu. Neumí, jako ostatně většina politiků, mluvit k tématu. A nebo spíše nechce. Proslov trval asi 45 minut, Paroubek se podpořil prezentací a grafy, což byla „práce jeho poradců“, neustále říkal, že na to nevidí (stál zboku), ale vy na to vidíte. Ne, ani my jsme neviděli. Písmo na prezentaci by totiž mělo být nějaké velikosti a ne velikosti blech. Vůbec rád se oháněl čísly. Prý se v Bruselu na našich účtech „fláká 750 miliard“, už nevím kde, ale „fláká se tam 10 milionů“…

Paroubek začal přednášku historií sociální politiky i vývojem ČSSD. Mluvil třeba pět minut a pak řekl: „Ale to není podstatné.“ A taky jsem nějak nepochopila tu provázanost na ČR roku 2010. Že by tam žádná nebyla? Místy z nás dělal úplné voly. Nejen v té historické části. „Nechci vás podceňovat, ale to asi nevíte.“ To samé u narážky na schengenský prostor. To už jsem valila oči. Arogantní a namyšlený až hrůza. Zajímalo by mě, který student VŠ neví, co je to Schengen. Navážel se i do jednoho mého spolužáka, který položil dotaz a pak ho zopakoval, protože měl pocit nedostatečné odpovědi. „Pro méně bystré znovu…“ „Kolega je asi méně bystrý…“ apod.

Obecně se hodně diskutovalo. Ale čas neúprosně tlačil. Padly dotazy na bankovní poplatky, financování sportu, režijky, focení odpůrců strany… Nejednou svou odpovědí šokoval (pokud zrovna nemlel z cesty). Na dotaz, zda jsou normální obrovské slevy pro zaměstnance drah a celé jejich rodiny, když třeba onen dotazující zaplatí 200 Kč (zhruba cena, kterou platí zaměstnanci drah ročně) za jednu jízdu do školy a zpět, odpověděl: „Já nevím, kolik to přesně dělá, nemůžu vědět všechno. Ale myslím si, že je to dobrá věc. Ti lidé přece pracují na směny a také o víkendech.“

Pak mě také zarazilo, když mluvil o lidech, se kterými jedná. „Víte, takový předseda silné opozitní strany, německý náměstek, americký velvyslanec, to jsou pro mě partneři na úrovni.“ Ostatní označil jako přidržtašky. Zase ta arogance… Ale hlavně že se vychloubá, jak jezdí po pracovních úřadech a diskutuje s nezaměstnanými.

Jo a další věc. Pan Paroubek byl v poslední době asi v kině. (Zmínil se však jen o tom, že byl včera v ústeckém divadle). Pokud prý vyhrají volby, nebude v této republice „žádný Avatar. Obludárium.“ Tak mě napadá, jestli si to náhodou nepopletl s Armageddonem.

Navážel se i do novin. Antipatie k Mladé frontě byly zřejmé. Lidové noviny, kde vyšel článek o focení odpůrců ČSSD a ukládání jejich fotek do databáze, označil jako „Černou sotňu“. Pak je také velice zajímavé, že skoro nikdy neřekne ODS. Pořád mluví o oponentech z jiné silné politické strany apod.

Nu, bylo to zajímavé. Nelituji, že jsem tam byla, chtěla jsem si udělat vlastní obrázek. Chtěla jsem na vlastní uši slyšet ty obecné kecy a vidět to arogantní chování. Viděla jsem to, slyšela jsem to. Moje kamarádka to při odchodu shrnula slovy: „Teď ho nesnáším ještě třikrát více než předtím.“ A tak mě napadá, nedělá si mezi studenty spíše ještě větší odpůrce? Myslím, že příznivci v sále by se dali spočítat na jedné ruce dřevorubce s dvacetiletou praxí.

Další články najdete na blogu http://aleee.blog.cz