Stalo se mi... » Sport

Tip pro indoor běžce a cyklisty

PetrN — Tue, 01 Nov 2011 11:33:16 +0000

Minulý týden jsem našel zajímavý program pro běžce na běhacím pásu. Treadmill Trip je online projekt který spojuje Google Mapy a Youtube video za účelem zpříjemnění cvičení na běhacím pásu. Pokud běháte na běhacím pásu, víte, že největším problémem při cvičení je nuda. Treadmill Trip ukazuje při domácím běhání virtuální pohyb po mapě. Něco podobného možná znáte z moderních letadel, kde také na monitoru můžete sledovat, jak cesta ubíhá, což pomáhá překonat beznaděj z nekonečné cesty.

Neváhal jsem a program jsem vyzkoušel. Otevřel jsem stránku Treadmill Trip. Program byl nastaven na místo mého bydliště. Zvolil jsem, odkud poběžím, zvolil jsem cíl, rychlost běhacího pásu a … makal.

Sledování mapy opravdu pomáhá. Je dobré sledovat jak čistou mapu, tak satelitní snímky. Volil jsem trasu po mém městě, kterou obyčejně běhávám. Výborným doplňkem je přehrávač YouTube videa, kde jsem si mohl sestavit play list pro celou dobu cvičení. Na YouTube také můžete najít krátké prezentační video, které ukazuje program v akci, stejně jednoduše si jej ale můžete vyzkoušet, program je zdarma a bez registrace.
Treadmill Trip teď doporučuji i kamarádům a přemlouvám majitelku oblíbeného fit centra ať mi Treadmill Trip zavede i do posilky.

Treadmill Trip - Program pro trénink na běhacím pásu nebo rotopedu

Související články

Konečně vypadám jako správný fanoušek!

anonym — Thu, 27 Oct 2011 20:04:04 +0000

Strašně rád fandím svému oblíbenému klubu Philadelphia Flyers. Fandil jsem mu ještě než za něj začal hrát i náš superhokejista Jaromír Jágr. Občas si také koupím nějaké to tričko s logem Flyers, protože – přiznejme si to – v něm člověk vypadá prostě skvěle :) Když jsem pak zase o prázdninách hledal nějaké zajímavé tričko, našel jsem na nějakých stránkách odkaz i na nový e-shop SportFanatics.cz a padlo mi tam do oka tričko s velkým logem Flyers. Originál NHL licencované, dovoz z USA, dodací doba 4-6 týdnů. Objednal jsem si ho, protože bylo fakt pěkný a asi o 70 Kč levnější než u jiných prodejců, ale hlavně originální trička z USA něco vydrží, protože to není jako ty šunty prodávané u nás. Za cca tři týdny jsem dostal zprávu, že tričko přišlo a že mi ho posílají a za dva dny jsem měl na poště balíček na dobírku s krásným tričkem s logem Philadelphia Flyers. A protože jsem s ním velmi spokojen, píšu toto krásné poděkování obchodu SportFanatics.cz a přeju jim hodně úspěchů a hodně spokojených sportovních fanoušků.

Jirka Florian

Související články

Vyzkoušel jsem snowkiting!

syta — Wed, 12 Jan 2011 16:44:33 +0000

Není mnoho adrenalinových sportů, které by za poslední roky vzbudily takový zájem jako snowkiting. Není se čemu divit. Je to ideální sport, který oslovuje stále více a více Čechů svojí přístupností a nenáročností, člověk neutratí peníze za trmácení se na sjezdovky a ani nemusí platit za předražené permanentky. Vždyť stačí jen pár lyží nebo snowboard, nějaký ten kite s vybavením a vítr, kterého, je v našich končinách vždy dostatek.

Od historie po současnost.

Historie toho sportu přitom není tak dávná. Počátky snowkitingu a kitingu všeobecně sahají do začátku 80. let 20. století, kdy se na americkém středozápadě proháněly první rideři po pláních na lyžích se specielně upravenými kity. Objevují se také první polární výpravy využívající v extrémním počasí přednosti silu větru, věhlas snowkitingu roste a ten se tak dostává do Evropy.

Ze sportu původně pouze okrajového se nejprve ve Švýcarsku, Rakousku, či Finsku začíná v průběhu 90. let stávat fenomén, který pohlcuje postupně celou Evropu. Ne jinak je tomu i Čechách, kde podle odborníků vládne pro snowkiting přímo ideální počasí – rovné louky a pole, kde není nouze o vítr a to v průběhu celého roku! Začínají se objevovat první internetové stránky, kurzy, prodejny nabízející vybavení pro kiting veškerého druhu.

Vyberte si svého draka!

Správný kite pro snowkiting by měl být komorový drak, který díky speciálním výrobním vlastnostem dokáže hned při startu nabrat správný tvar, neláme se a jde krásně ovládat. Protože je to adrenalinový sport, při kterém hrozí řada úrazů, musí se počítat i s investicí do helmy, chráničů a vhodného oblečení. Jak vzrůstá popularita snowkitingu a kitingu všeobecně, dochází i ke stále lepšímu vývoji vybavení a mnoho e-shopů nebo kamenných obchodů dnes nabízí výrobky za slušné ceny ve vynikající kvalitě.

Kdo nezkusil, neuvěří. Sám jsem se na popud kamarádů odhodlal k vyzkoušení a po víkendu prožitém s kitem nad sebou jsem zjistil, že mám nového koníčka a v mé garážové polici se zabydlel krásný komorový drak.

Mezi největší výhody kitingu ovšem patří, že nemusím čekat na další sezonu, kiting se neomezuje pouze na jednu roční dobu a víte co je nejdůležitější?

Vítr fouká po celý rok!

Související články

Jak jsem přes Facebook začala cvičit

Barbora Černá — Tue, 20 Apr 2010 06:20:08 +0000

Asi před měsíce jsem na Facebooku narazila na skupinu „Kam za sportem a cvičením?“ a začetla se do článků o cvičení. A i přesto, že nejsem nějaký sportovní typ, opravdu mě to zaujalo a říkala jsem si, že musím něco podniknout. A jak to dopadlo?

Stránky Kam za sportem a cvičením? na Facebooku nabízí opravdu spousty různých článků o různých druzích cvičeních a cvicích. Nechtěla jsem ale cvičit sama doma, tak jsem se rozhodla někam vyrazit. Stránky na Facebooku nabízí i odkaz na vyhledávač sportovních center Kdesportovat.cz kde jsem si našla fitnesko, které bylo kousek od našeho domu a vyrazila!

Bylo to jedno z těch obřích fitek, kde je od každého stroje 10 kousků, tak jsem místo ztrapnění v posilovně raději zvolila cvičení s instruktorkou. Byl na výběr aerobic, ZUMBA, Bosu, pilates a já se nakonec rozhodla pro ZUMBU. Co vám má říkat, jestli to někdo z vás už zkusil, musí mi dát za pravdu, že je první hodina opravdu hrozná :) Je to opravdu náročné cvičení na pohyb a koordinaci.

Jakmile jsme přišla domu, hned jsem musela na Facebook a na stránky Kam za sportem a cvičením jsem komentovala onen článek. A jaká byla náhoda, že mi odepsala holka, které bydlí kousek od mě a na stejné kurzu také byla. Naonec jsem si vyměnili kontakty a teď chodíme cvičit společně. Kdyby nebylo stránek na Facebooku, tak bychom na sebe nikdy nenarazily a mě cvičení samotnou třeba přestalo bavit. Takto mám alespoň motivaci, že mne někdo popíchne, jestli jdu cvičit, když je třeba špatný den a člověku se nechce. Zkuste také napsat kam chodíte cvičit na a stránce Kam za sportem a cvičením?“ na Facebooku a třeba se vám poštěstí jak mě.

Související články

Jednoruční činky – moje cesta za svaly

McJohnny — Mon, 19 Apr 2010 06:02:41 +0000

Bylo mi 15 let, když jsem si uvědomil (nebo spíš poprvé přiznal), že moje postava potřebuje značně změnit. Nebyl jsem nijak při těle, právě naopak – samá kost a kůže, svaly žádné. S fyzičkou to sice nebylo nejhorší, krátkodobě jsem dokonce dokázal podávat poměrně dobré výkony, ale celkově jsem nebyl vůbec žádný sportovec.

Jak jsem rostl, začalo to být čím dál horší – svalů nepřibývalo (ač jsem doufal, že to s růstem tak nějak samo přijde), kosti rostly…Najednou jsem byl v situaci, kdy bych potřeboval přibrat asi 10 kg k ideální postavě…Jenže na jídlo jsem nikdy nebyl, navíc přibrat 10 kg tuku rozhodně nebylo mým cílem – chtěl jsem svaly!

Ale jak na ně? Každého samozřejmě napadnou činky, fitness centra, posilování… Napadlo to i mě, ale peněz nebylo mnoho a tak jsem začal párkrát v týdnu posilovat s vlastní vahou (kliky, dřepy) a cpal jsem se jako nikdy. Jenže váha se prakticky nehnula, množství jídla mě ubíjelo a svaly nikde ani po několika týdnech. Na více než rok jsem to tak všechno vzdal a doufal, že postava se nějak vylepší sama…marně…

Najednou mi táhlo na 18 a byl jsem ještě hubenější, než kdy dřív. Dal jsem si slib, že tentokrát se do toho opravdu dám. Nakoupil jsem si fitness literaturu, začal jsem se zajímat o výživu a posilování…na pravidelné docházení do posilovny jsem ale neměl čas, ani peníze (ty jsem raději investoval do stravy…) a tak jsem si zakoupil činky na posilování a rozhodl se pro domácí posilování.

Věřte nebo ne, už po dvou týdnech jsem na sobě pozoroval změny postavy! Cvičím teď třikrát týdně už několik měsíců a moje postava zaznamenala radikální změny – přibral jsem 8 kg svalové hmoty, konečně mám nějaký hrudník a co je nejlepší, začínají si všímat i ostatní! Dosahuji tak doma o dost lepších výsledků, než řada vychloubačných farjírků chodících do posilovny! Na rozdíl od nich jsem se totiž do cvičení opravdu dal a díky tomu, že mám svoje jednoruční činky, můžu posilovat opravdu kdykoliv.

To samé bych tedy chtěl doporučit i Vám – pokud chcete už dlouho zformovat Vaši postavu a získat svalovou hmotu, ale nedaří se Vám najít cestu, nežeňte se zbytečně do posilovny. Často je to jen ztráta času a peněz, raději věnujte všechno svoje úsilí posilování doma a peníze dejte do kvalitní stravy. Za dobré ceny dnes pořídíte velmi kvalitní činky, které Vám vydrží napořád a vy tak můžete posilovat kdykoliv chcete, třeba u oblíbeného seriálu.

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kdo mě v mojí cestě za skvělou postavou vždy podporovali a podporují a přeji Vám ostatním, kteří máte stejný sen jako já – vydržte a posilujte! Bude to těžké, to mi věřte, především prvních pár týdnů budete mít obrovskou chuť se na všechno „vykašlat“, ale výsledky budou časem stát za to!

Držím palce

Honza

Související články

Premiéra na badmintonu v Praze

Barbora Černá — Fri, 05 Mar 2010 17:54:04 +0000

badminton v praze

Od mala jsem ráda sportovala. Od 10 let jsem plavala, poté mě v deváté třídě chytl basketbal, u které jsem vydržela až do svých 20 let. Protože jsem již nestíhala školu a nechtěla se mu věnovat profesionálně, tak jsem skončila a na nějaký čas se nevěnovala žádnému sportu. Moje tělo se s tím dlouho srovnávalo, protože bylo zvyklé skoro na každodenní zátěž. Proto si po pár týdnech říkalo o nějakou aktivitu.

Zrovna když jsem přemýšlela, který z těch moderních sportů, jako jsou squash nebo in-line brusle, zkusit, ozvala se mi spolužačka, jestli bych s ní nechtěla zajít na badminton. Protože jsem si badminton vybavovala jako nudnou hru z letních táborů, neměla jsem ani moc chuť. Nakonec mě přesvědčila a já vyrazila na svůj první Badminton v Praze. Jaké bylo moje překvapení, když jsme dorazily do krásné klimatizované haly, půjčily si rakety a šlo se na to.

Prvních pár minut jsem se trošku trápila, ale poté jsme se rozehrála a zamilovala se ! Ano, do badmintonu! Od té doby chodím hrát nejméně jednou týdně a jsem moc ráda, že mě tenkrát kamarádka vytáhla. Pokud ještě váháte, tak určitě doporučuji vyzkoušet. Je to opravdu zábava a pořádně se u toho navíc zpotíte. Pokud jste z Prahy jako já, tak přehled kde si zahrajete badminton v Praze najdete tady. Kdesportovat.cz vám najde sportovní centra po celé republice. Takže i badminton v Brně nebo v Ostravě.

Související články

Jak jsem si oblíbila bruslení

Hanka — Thu, 18 Feb 2010 07:03:09 +0000

„Není nad zimní sporty,“ říká můj tatínek. Já jsem s ním však v mysli nesouhlasila. Za prvé, je vám zima a za druhé, když upadnete, tak to hrozně bolí a lehce nastydnete. Tuto teorii jsem tatínkovi mohla vykládat, kolik jsem chtěla. Stejně měl svojí hlavu!

Jeden víkend si táta pro nás připravil překvapení. A samozřejmě, sportovní! Dva dny na zimních bruslích. Čekala mne konference, a když jsem si představila ty modřiny na nohách koukající spod sukně, prošel mi mráz po zádech. Misi Bruslení se ale vyhnout nešlo, takže jsem si hezky oblékla několik vrstev a vyrazila jsem s celou rodinou na místní stadion.

Když jsem si zašněrovala zimní brusle a vstoupila jsem na led, hned mi bylo jasný, že budu víc nohama ve vzduchu, než na ledě. „Ještěže tady není mnoho lidí,“ pomyslela jsem si. No i přesto jsem se styděla, protože jsem věděla, co přijde.

Začala jsem zlehka a celkem mi to šlo. Ale to by nesměl přijít na led můj tatínek. Hezky mne potáhnul doprostřed a nutil mne k rychlobruslení. No, pokusila jsem se o to, ale v tom samém momentu jsem si lehla na led jak dlouhá, tak široká. Když jsem otevřela oči, stál nade mnou nějaký chlap. Nebyl to ale táta. Zaostřila jsem a byl to celkem příjemný pohled. „Můžu vám pomoct?“ zeptal se. Tak jsem neváhala a chytla jsem se ho jako kleště. V tu chvíli tátu nikde nebylo. Začala jsem proto bruslit s mým zachráncem. Moje rodina mne jenom z dálky pozorovala, ale ani je nenapadlo rušit nás.

Nakonec z toho bylo celkem příjemné odpoledne. Měla jsem modrý otisk na zadnici a také telefon na Petra. Kdo by to byl kdy řek, že se mi to bruslení bude nakonec i líbit. :-)

Související články

Kapři na Bezdrevu

jirka — Sun, 31 Jan 2010 06:27:28 +0000

Ahoj , o víkendu 18.-19. 8. 2009 jsem se spolu s mým kamarádem Frantou Hanáčkem zúčastnil rybářského maratonu dvojic na rybníku Bezdrev v Jižních Čechách. Chytalo se 24 hodin pouze s jednou hodinovou přestávkou. Způsob lovu byl libovolný, ale každá dvojice mohla chytat maximálně na 2 pruty s jedním návazcem. Většina týmů byla ze zahraničí zejména Rakouska a Německa. Hlavní lovnou rybou měl být kapr 1,5 – 3 kg a také perlín a cejn kolem 500 gr. Po nalosování místa, které slibovalo slušné umístění jsem začali rozdělávat děličku, ale po naměření hloubky, která byla asi 30 cm, jsme ji rychle sbalili a začali chystat pouze odhozy. Pro základní krmení jsme měli nachystané asi 5 kg suché směsi spolu s 5 mm pstružími peletami a také pelety TOP SECRET, které nasály pěkně vodu z krmení a dali se pohodlně přistřelovat. Samozřejmě, že nechybělo ani 5 l lepených červů. Ihned po základním krmení jsme začali chytat menší kapříky okolo 2 kg a sem tam někdo z nás zapřáhl rybu přes 3 kg.

Bylo nutné neustále přistřelovat krmení nebo lepené červy. Koncentrace ryb na našem místě byla až neuvěřitelná a na záběr se většinou nečekalo déle než 2 minuty. Jako kmenový vlasec jsem používal vlasec SARFIX 007 Speciale sinking 0,20 mm, jako návazcový vlasec SARFIX 007 speciale finalli 0,16 mm a háčky SARFIX Tosciro 311 vel. 8 a 10. Po prvním vážení , které bylo asi po 3 hodinách lovu nám váha ukázala 98 kg ryb, ale to bohužel stačilo až na průběžné druhé místo hned za feederaři z Rakouska. Ovšem v dalším průběhu závodů jsme se nezastavili a neustále chytali nějaké ryby a doufali jsme, že se nám podaří jejich náskok stáhnout. Po velmi náročné a propršené noci nám oběma váha ukázala přes 50 kg a začali jsme tušit, že rakouské vedení už je asi minulostí. Poslední 2 hodiny závody jsem už odpočítával každou minutu, protože každá ryba na prutě pro mě znamenala slušnou bolest v předloktí a ramenou. Během posledních 2 hodin také krmení opustili kapři a tahali jsme zejména perlíny a cejny. Ve 12 hodin byl závod ukončen a my byli plní očekávání. Jakmile vyhlásili rakouský tým na 2. místě bylo nám jasné jak to dopadlo. Nakonec jsme s váhou lehce přes 440 kg ulovených ryb za 24 hodin vyhráli s náskokem přes 80 kg!!!! Domů jsme si odvezli velký putovní pohár a také slušnou finanční prémii 1000 EUR pro každého.

Jirka

Další příběhy najdete na http://www.chytiljsem.cz