Jeden víkend si táta pro nás připravil překvapení. A samozřejmě, sportovní! Dva dny na zimních bruslích. Čekala mne konference, a když jsem si představila ty modřiny na nohách koukající spod sukně, prošel mi mráz po zádech. Misi Bruslení se ale vyhnout nešlo, takže jsem si hezky oblékla několik vrstev a vyrazila jsem s celou rodinou na místní stadion.

Když jsem si zašněrovala zimní brusle a vstoupila jsem na led, hned mi bylo jasný, že budu víc nohama ve vzduchu, než na ledě. „Ještěže tady není mnoho lidí,“ pomyslela jsem si. No i přesto jsem se styděla, protože jsem věděla, co přijde.

Začala jsem zlehka a celkem mi to šlo. Ale to by nesměl přijít na led můj tatínek. Hezky mne potáhnul doprostřed a nutil mne k rychlobruslení. No, pokusila jsem se o to, ale v tom samém momentu jsem si lehla na led jak dlouhá, tak široká. Když jsem otevřela oči, stál nade mnou nějaký chlap. Nebyl to ale táta. Zaostřila jsem a byl to celkem příjemný pohled. „Můžu vám pomoct?“ zeptal se. Tak jsem neváhala a chytla jsem se ho jako kleště. V tu chvíli tátu nikde nebylo. Začala jsem proto bruslit s mým zachráncem. Moje rodina mne jenom z dálky pozorovala, ale ani je nenapadlo rušit nás.

Nakonec z toho bylo celkem příjemné odpoledne. Měla jsem modrý otisk na zadnici a také telefon na Petra. Kdo by to byl kdy řek, že se mi to bruslení bude nakonec i líbit. :-)

Související články

• Vyzkoušel jsem snowkiting!
• Tip pro indoor běžce a cyklisty
• Konečně vypadám jako správný fanoušek!
• Milý Ježíšku
• Jak jsem přes Facebook začala cvičit
• Jednoruční činky – moje cesta za svaly
• Premiéra na badmintonu v Praze
• Kapři na Bezdrevu
• Jak děvčata přichází k princům

V jedno odpoledne jsem se však jaksi od holek vzdálila. A v tu chvíli jsem to i olitovala. Jako naschvál začalo pršet a já, jak to už v létě bývá, jsem na sobě měla pouze tenké triko. Veškeré oblečení leželo na hotelu v kufru. Ukryla jsem se tedy s další skupinkou lidí pod střechou blízkého obchoďáku. Největší paradox byl, že v tom obchodě prodávaly ODĚVY.  „Skvělý, ještě že mají zavřeno!“, pomyslela jsem si.

V tom momentu mě zaujalo ještě něco jiného. Pohledný mladík vedle mě si začal sundávat tričko. V duchu jsem se přežehnala, jestli to není exhibicionista. A on, on mi to tričko nabídnul, ať se ohřeju! V té chvíli jsem úplně oněměla. Teplé tričko, hezky voňavé. Jediné, nač jsem se zmohla, byl přihlouplý úsměv a slovíčka „moc děkuji“. No naštěstí ho to vůbec neodradilo a po 20 minutovém slejváku mě pozval na kafe.

Tehdy jsem děkovala sama sobě, že se občas dokážu tak krásně zatoulat. Když jsem to pak vyprávěla holkám, byly úplně nadšené. Smály se, že mi měl dát i kalhoty. Každopádně dnes jsou tomu čtyři roky, co jsme já a Honza spolu. To tričko nosíme do teď oba J. Já, když mi je zima a on, když si chce zavzpomínat na to, jak ulovil svou pampelišku.

Související články

• Nejsou hvězdy jako hvězdy
• Jak jsem hledal nejlevnější letenku
• Môj slnečný víkend v Benátkach
• Dovolenka snov
• Jak jsem si našla nejlevnější letenky – byl to děs a běs!
• Cesta do Chorvatska automobilem
• Jsi Čech? Tak zaplať! Jak nepřijít o 1754 Kč jediním kliknutím
• Dovolená v Chorvatsku na ostrově
• Katastrofa dne – letěla jsem s malými dětmi
• Jak jsem si našla své letenky. Levně si něco najít je hrůza!