Stalo se mi... » Zdeněk Pohlreich

Bravo, šéfe! aneb jaká je nová kniha Zdeňka Pohlreicha

Milan — Thu, 12 Nov 2009 09:11:52 +0000

Je konečně na pultech knihkupectví a můžete si ji koupit. A já vám povím, co v ní najdete a také poradím, kde ji koupíte levněji ;)

Jak jsem slíbil, tak plním. Nejprve pár technických údajů: kniha se jmenuje Bravo, šéfe!, má 64 stran, vydala ji Euromedia Group, k.s. a má podtitul Zdeněk Pohlreich vaří mezinárodní kuchyni. Uvnitř se dočtete, že byla vydána ve spolupráci s Pražským kulinářským institutem, což je kulinářsjé studio, ve kterém se pod vedením zdatných lektorů můžete učit vařit. Jestli se nemýlím, jedním z lektorů je i Zdeněk Pohlreich, alespoň podle fotografií na stránkách. Podle popisku na obalu obsahuje kniha 30 nejlepších receptů vynikajícího šéfkuchaře a DVD s dalším zajímavým obsahem.

Můj první dojem? Kniha je poněkud menší, než jsem čekal. Když ji porovnám s běžnou kuchařkou, tak působí poněkud drobně. Člověk by za 229 Kč čekal přeci jen něco většího, ale na druhou stranu je součástí knihy i zmiňované DVD, na které se podíváme za chvíli.

Knížka padne krásně do ruky, vypadá poněkud menší, na druhou stranu v kuchyni pak nezabere příliš místa a nebude překážet ;)

Hned v úvodu se dozvíme, proč se říká Ano, šéfe. Prozrazovat to nebudu, to si přečtěte sami :) Následuje 30 slíbených receptů, popsaných pěkně přehledně i s krásnými obrázky připravovaného jídla. Protože je na každé stránce vždy alespoň jedna Zdeňkova fotka, můžete při čtení receptů úplně slyšet jeho hlas, jako by recept sám vysvětloval – přesně jak to známe z televize z právě vysílané řady Ano, šéfe! Mezi recepty jsou zastoupeny předkrmy, saláty, polévky, hlavní jídla i dezerty, naučíte se připravovat například slavný Caesar’s salát, kuře Cordon Bleu (ovšem profesionálně), vyhlášená Pohlreichova telecí líčka na červeném víně s bramborovou kaší, několik jídel z kuřecího masa, hamburger s karamelizovanou cibulí, kachnu, těstoviny a tak dále. Vyjmenovávat nemá smysl, seznam najdete v obsahu knihy.

Při prohlížení knihy mi došel i malý vtípek (ať už úmyslný nebo neúmyslný), kde na všech stránkách jsou krásné obrázky připravovaného jídla, jen na stránce s receptem nazvaným "Hovězí pupek s omáčkou ze zeleného pepře" je fotografie Zdeňka Pohlreicha :) V knize je zřejmě ještě jeden další malý vtípek, u receptu na kachní prsa s omáčkou z citronů, ale ten si najděte už sami :)

Když jsem si recepty pročítal, uvědomil jsem si, že kniha za ty peníze stojí. Totiž získat úspěšné recepty přímo od kuchaře formátu Zdeňka Pohlreicha za to stojí. Profesionální kuchyně je velmi vzdálena od toho, co běžně lidé jako já jedí a připravit si tato jídla doma podle návodu profesionála je jistě zážitek sám o sobě.

Krásné obrázky úplně probouzejí chuť k jídlu, alespoň na mne to funguje :)

Jak jsem tak knihou listoval, úplně jsem zapomněl na přiložené DVD. Není do knihy vloženo volně, ale je na takovém vehiklu, jak by řekl jeden můj kolega. Má to výhodu a nevýhodu – výhoda je, že vám z knihy nevypadne. Nevýhoda je ta, že sundat ho z vehiklu dá trochu práce :) Mně se to povedlo, takže jdeme na něj.

DVD vložené do knihy nese fotografii Zdeňka Pohlreicha a uvnitř ho také najdeme, i když jeho hlášek se nedočkáme... škoda...

Po vložení DVD do mechaniky počítače nebo stolního přehrávače (podle vašich preferencí) se nejprve zjeví klasické upozornění na autorská práva, a pak již následuje menu, ve kterém si můžete vybrat z následujících položek: porcování kuřete, cordon bleu, plněná křídla, kuřecí ballotine, kuře na medu, kuře Kyjev, kuře na pivu, dušená kuřecí prsa, kuře tandoori. Některé položky pod sebou mají ještě další podmenu, což zjistíte, až když je spustíte :) Jedná se o videonávody, ve kterých můžete sledovat Zdeňka Pohlreicha, jak připravuje některé z receptů popsaných v knize. Co však neuslyšíte, je sám Zdeněk. A tady přichází jediné zklamání z knihy. Namísto Zdeňka popisuje přípravu někdo jiný. Mužský hlas sice popisuje postup srozumitelně, ale není to Zdeněk. Na rovinu, tohle se mne dotklo. Navnaděn a nadšen knihou, tohle je podpásovka. Pokud by recepty komentoval sám Zdeněk Pohlreich a občas to proložil některou ze svých hlášek, stalo by se DVD kultovní záležitostí, o to se klidně vsadím. Takto kniha jako celek s DVD zbytečně ztrácí body a DVD se tak stává jen doplňkem, který nenaplňuje očekávání.

Kvalita obrazu na DVD je v pořádku, to jen můj software v pořádku úplně není... v několika videonávodech můžeme sledovat Zdeňka, jak připravuje popisované recepty.

Závěr? Pokud by recepty na DVD vysvětloval přímo Zdeněk Pohlreich, byla by kniha naprostá bomba, 100% by bylo málo a DVD by si člověk pouštěl nejen aby se něco naučil. Takto je můj celkový dojem někde na 70%. Ale i přes tento nedostatek je kniha výborným dárkem pro všechny fanoušky Ano, šéfe! a Zdeňka Pohlreicha. Inu, svět není dokonalý.

Na závěr slíbený tip. Pokud si chcete knihu koupit, určitě se podívejte na knihkupectví Elim na internetu. Kniha stojí 229 Kč, ale tam ji dostanete s 10% slevou a můžete rovnou nakoupit i další knihy na Vánoce :)

Související články

Zdeněk Pohlreich vydal knihu

Milan — Tue, 10 Nov 2009 22:59:30 +0000

Zdeněk Pohlreich, česká superstar a hvězda seriálu „Ano, šéfe!„, vydal knihu svých receptů včetně DVD. Jaká je?

Abych pravdu řekl, taky bych rád věděl. Když jsem se totiž navnaděn dnešním zatím posledním dílem „Ano, šéfe!“ pokusil knihu sehnat, zjistil jsem, že vyjde až 12. listopadu. Takže o ní zatím nic nenapíšu, ale nebojte se, hned jak bude na pultech, pokusím se vám o ní něco napsat. Vydržte. :)

Aby vám to nebylo líto, přeci jen nějaké informace mám: kniha se jmenuje Bravo, šéfe! s podtitulem Zdeněk Pohlreich vaří mezinárodní kuchyni, vydalo ji nakladatelství Ikar, má 64 stran, DVD v ceně, stát bude 229 Kč.

Oficiální text distributora pak říká: 30 nejlepších receptů vynikajícího šéfkuchaře – předkrmy, saláty, polévky, hlavní jídla a dezerty. Kuře na mnoho způsobů připravuje Zdeněk Pohlreich krok za krokem na přiloženém DVD.

A tady je obálka ;)

Související články

Pohlreich vzal útokem školní jídelnu…

Milan — Sat, 31 Oct 2009 14:06:26 +0000

Zdeněk Pohlreich, hlavní postava televizní show „Ano, šéfe!„, vtrhl v polovině října do školní jídelny základní školy. Během jeho řádění došlo k mnoha emotivním situacím a vedoucí školní jídelny Ivana Lišková a celý její kolektiv podaly hromadnou výpověď…

Tak takhle naštěstí ne, i když název článku, který jsem si přečetl na revue.idnes.cz k tomu téměř vybízí. A kromě posledního dvojdílu pořadu „Ano, šéfe!„, který byl až nečekaně poklidný a optimistický, by se nejednalo o nic vyjímečného :)

Ve skutečnosti se v článku dozvíte, že se Zdeněk Pohlreich musel vypořádat s výzvou uvařit pro děti oběd za 26 Kč a že jeho snem je, aby ve školních jídelnách vařili lidé na dobré restaurační úrovni. Dozvíte se také, že obdivuje aktivitu jiného slavného kuchaře, který se snaží změnit britské školní stravování. „Aktivitu Jamieho Olivera považuji za převratnou. Mohl by sedět doma a počítat peníze, ale on se snaží udělat něco dobrého. Profesionální kuchaři v Čechách mají morální povinnost udělat to samé,“ říká Zdeněk Pohlreich. A nám nezbývá, než s ním souhlasit.

No, ale proč o tom píšu? Při čtení výše zmíněného článku jsem si vzpomněl na již téměř zapadlé vzpomínky z mé školní jídelny. Na základní škole byl totiž čas oběda vším možným, jen ne poklidným stolováním. Byla to vysoká škola tvořivosti a zároveň přizpůsobivosti. Jaké výzvy před nás nezletilé stavěl zlomyslný učitelský sbor se svými pohůnky! Jeden příklad za všechny – jak se zbavit kusů tlustého masa, po kterém se vám chtělo zvracet, když jste nesměli k okénku přinést žádné nedojedené zbytky a dohlížející pedagog vás sledoval svým ostřížím zrakem třeba přes půl jídelny? Bylo třeba vystihnout přesně ten okamžik, kdy se jeho oči na chviličku zaměřily na jiného nebohého žáka, a nechtěný kus masa hodit rychle pod stůl. Nebo pokud byl člověk odvážnější (a tak trochu hajzlík, co si budem povídat :)), hodil kus nechtěného masa sousedovi na talíř, tác s prázdným talířem rychle zvedl a utíkal k okénku. Prázdno, dojedeno, můžeš jít. Co měl nebohý spolužák dělat? Jeho problém. Dokonce si pamatuji, kolik jídla bylo možno najít za a mezi žebry ústředního topení. Jak říkám, v nouzi dokáže i jinak ledabylý žáček projevit neskutečnou tvořivost. :)

Strašně moc by mne zajímalo, jaké vzpomínky na školní jídelnu má Zdeněk Pohlreich. Vždyť i on vyrůstal v době, kdy gastronomie bylo neznámé a skoro sprosté slovo. Je skvělé, že je tato doba pryč. A tak nezbývá než Zdeňkovi, ale i všem dalším kuchařům profíkům a machrům v oboru popřát, ať se jim daří lépe a lépe, a vy ostatní, šmudlalové, běžte raději dělat něco jiného. ;)

Jaké vzpomínky máte vy? Napište nám o tom do komentářů nebo jako váš článek. Vaše příběhy rádi zveřejníme.

Související články

Vajíčkový Paroubek a kluk, který si přišel hrát s kamením

Milan — Wed, 03 Jun 2009 16:18:44 +0000

Málokdo je ukázkovým příkladem slávy, která rychle vzešla, aby byla záhy zatlačena do kouta jinými událostmi, jako kluk, který si přišel hrát s kamením. Tento chlapeček zazářil v jedenáctém díle pořadu „Ano, šéfe!“, jehož hlavní postavou je výborný šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, a okamžitě se stal internetovou celebritou. Video z pořadu se okamžitě objevilo na Youtube, na Facebooku vznikla skupina, do které se přihlásilo několik tisíc fanoušků, a články o něm přineslo množství internetových blogů a deníků. Všechno vypadalo, že kluka, který si přišel hrát s kamením, čeká zářná kariéra.

Jeho cesta ke slávě však byla brutálně zastavena prvním letícím vejcem v Kolíně, které se sneslo na ujíždějícího Jiřího Paroubka. Ten záhy svým popíráním a hned zase bezhlavým obviňováním strhl naprosto všechnu pozornost na sebe, a kluka, který si přišel hrát s kamením, zatlačil do propadliště dějin. Další vajíčkové salvy pohřbily nejen důstojnost českého předvolebního boje, ale též vycházející slávu kluka, který si přišel hrát s kamením.

Ale nebojte se. Zdeněk Pohlreich, aniž by to tušil, stál možná u počátku fenoménu, který může změnit naši politickou scénu. Z interních zdrojů víme, že kluk, který si přišel hrát s kamením, chystá comeback. Zatím vám neprozradíme, jak, kdy a kde se odehraje, ale vsadím se s vámi, že ho nepřehlédnete. Pevně věřím, že bude dnešním uchazečům o post v Evropském parlamentu více než důstojným soupeřem. :)

Sledujte tento web pro další informace!

Jiří Paroubek prohrál vajíčkovou bitvu, kterou sám vyvolal. Rozhodl se proto odstoupit a přenechat politiku mladším.

Kluk, který si přišel hrát s kamením, se nebojí předstoupit před shromážděné občany a přednést, co má na srdci. Narozdíl od Jiřího Paroubka sklízí potlesk, ne vajíčka. Písek, 1. června 2009

Související články

Pořad Ano, šéfe! má novou hvězdu – kluka hrajícího si s kamením

Milan — Mon, 18 May 2009 14:45:50 +0000

Pokud jste minulý čtvrtek sledovali předposlední (11.) epizodu výborného pořadu Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem z Písku, možná si pamatujete krátkou epizodu, kdy Zdeněk stojí ve dveřích píseckého Pí:local klubu a přijde za ním brýlatý chlapeček s dotazem, cože se to natáčí. Pohotový Zdeněk Pohlreich chlapci odpoví, ale než celou situaci popisovat, radši se na ni podívejte sami:

Zdánlivě nevinný kousek pořadu, který měl zřejmě sloužit jen jako výplň, katapultoval tohoto chlapečka mezi české (zatím převážně facebookové) celebrity. Téměř okamžitě po odvysílání se na Youtube objevilo toto video a na Facebooku vznikla skupina fanoušků, kterých je v tuto chvíli již přes dva tisíce. Pokud se chcete také připojit nebo na skupinu podívat, najdete ji zde.

Čím si tento chlapeček získal přízeň tolika fanoušků? Odpověď není jednoduchá, ale ve výše zmíněné skupině se objevila svědectví o dalších setkání s tímto unikátním jedincem. Přečíst si je můžete ve fóru Čím vás Kluk, co si přišel hrát s kamením, také pobavil? V každém případě je možné, že v dnešní době, kdy televize sahají po čemkoliv, jen aby si své diváky udržely, chlapečka z Písku nevidíme naposledy :)

Protože bydlím blízko, navštívil jsem památná místa těchto událostí a přináším vám pár fotografií.

Písek – Sladovna, místo setkání Zdeňka Pohlreicha s chlapečkem, který si přišel hrát s kamením

Místo, kde si chlapeček hrál s kamením. Volné kamení již zmizelo.

Fotografie z pořadu Ano, šéfe!

Další články:

Oficiální stránky Ano, šéfe!

Související články

„Ano, šéfe!“ aneb zoufalá potřeba našeho národa

Milan — Mon, 09 Mar 2009 22:19:58 +0000

Minulý čtvrtek jsem se – zmasírován reklamou televize Prima – díval na pořad „Ano, šéfe!“, jehož hlavní „hvězdou“ je šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. Snad mi promine, že jsem ho do minulého týdne vůbec neznal, zato teď si myslím, že ho bude znát celý národ. Při listování internetem jsem našel několik článků o tomto novém pořadu a všechny se o pořadu vyjadřují velmi pozitivně. No, zajímavý začátek. Co mne však zaujalo víc je skutečnost, že pořad není původní, jak by se snad mohlo znát, ale je licencí původem britského pořadu Kitchen Nightmares, kterému již několik let propůjčuje tvář světový šéfkuchař Gordon Ramsay. Prima to příliš nezdůrazňuje, a je to možná dobře. Vyhne se tak srovnávání s originálem a to je v našich českých lokálních poměrech jen ku prospěchu. Abych to neprodlužoval. Aktivně jsem si našel pár dílů (díky za torrent!) a pustil se do koukání. Stačil jeden díl a byl jsem chycen. O co jde? V podstatě o to, co můžeme vidět v pořadu „Ano, šéfe!“. Gordon Ramsay přijede do restaurace, které se nedaří a ztrácí peníze, sleduje provoz, konfrontuje, tlačí až do krajností a změní image restaurace tak, že je připravena stát se špičkovým podnikem. Co je ale mnohem zajímavější, je právě jeho práce s lidmi. Klidně prohlásím, z toho co jsem viděl, že Gordon Ramsay je vynikající motivátor a mentor, který se nebojí vmést arogantním a sebejistým šéfům, kuchařům a manažerům, že se mýlí. A přestože to říká dost nevybíravým způsobem, vždy má pravdu. Stojí za ním mnohaleté zkušenosti z jeho vlastní praxe a skutečnost, že jeho restaurace po celém světě získávají nejprestižnější ocenění v oboru. (Jeden z šéfkuchařů prohlásil, že mít Gordona v kuchyni a nechat si od něj radit je jako být v pozici amatérského herce, kterému rolí radí Robert DeNiro).

Gordon Ramsay v pořadu Kitchen Nightmare

Chycen dějem sledoval jsem další a další díly pořadu, než mi to došlo. Pochopil jsem, proč je pořad tak populární. Je to o tom, že většina z nás si je vědomo skutečnosti, že i když děláme co můžeme, není to nikdy maximum, co dokážeme. Že děláme kompromisy stejně jako je dělají kuchaři, když místo čerstvých používají mražené suroviny nebo odfláknou úklid. Sice je to horší kvalita, ale je to rychlejší a snazší. Postupně tak slevujeme ze svých ideálů, s kterými jsme do práce přišli (pokud tedy vůbec nějaké byly :)). A je úžasné vidět, když přijde někdo, kdo vrátí věci tam, kde by měly správně být. Nehladí přitom naše ego a neříká nám, že nám rozumí, ale vynadá nám, seřvě nás a my bojujeme s ponížením, a teče z nás pot, jak bojujeme za se svojí pýchou, abychom nakonec stejně uznali, že ten dotyčný má pravdu.

Gordon Ramsey v pořadu Kitchen Nightmare

A to je i síla pořadu „Ano, šéfe!“ Všichni víme – včetně kuchařů – že v kuchyni musí být čisto jak na operačním sále. Že staré potraviny nemají v restauraci co dělat. A když přijde někdo, kdo má autoritu a zkušenosti a dokáže to znovu prosadit, voláme HURÁ! :) Kéž by se tento pořad stal inspirací pro další. Kéž by nějaký schopný, uznávaný a osvědčený manažer vždy na týden vstoupil do konkrétního státního úřadu a konfrontoval úředníky s tím, jakou práci odvádějí. Kéž by nějaký schopný, talentovaný kantor chodil do škol a konfrontoval ty učitele, kteří už dávno ztratili vášeň učit a znovu v nich probudil věnovat se dětem jako osobnostem, na kterých leží zodpovědnost za to, jak nám bude v dalších letech. Kéž by nějaký profesionální stavbyvedoucí strávil týden ve vybraných stavebních firmách, koukal jim pod ruce a vynadal pokaždé, když dělníci někde něco ošidí nebo udělají nepořádně. A tak dále, příladů by se našli desítky. Je mojí touhou, abychom měli dost takových mentorů, jako je Gordon Ramsay a jakým se může stát – ve svém oboru – i Zdeněk Pohlreich. Snad se stane naší národní vášní vařit v čistých kuchyních, krásných restauracích, z čerstvých potravin a s touhou ukázat to nejlepší. A kéž by se tato vášeň přenesla i do dalších oborů. Pak budeme zemí, kde je dobře i v době sebevětší krize. Ve čtvrtek se budu dívat zase.

Upoutávka na pořad Ano, šéfe!